Návrat do země zaslíbené
Do prezidentské volby zbývá jeden den, dávno mám jasné, komu dám svůj hlas a už se mi nechce číst nekonečné diskuze na sociálních sítích, ať už s nimi souhlasím nebo mě rozčilují a udivují. Takže se odpojuji a začínám se zbavovat restů, což znamená, že se chci věnovat opět zážitkům z cestování.
Tel Aviv jsem před více než dvaceti lety po několika letech pobytu docela dobře poznala. Ale když jsem se tam letos znovu po letech ocitla, neustále se mi na mysl vkrádala otázka, jaké by to asi bylo přijet po takové době do Prahy. I u nás přibylo hodně nových kancelářských budov, bytových domů, máme Tančící dům, Zlatý Anděl a další stavby, i když telavivským mrakodrapům těžko mohou konkurovat hlavně v rychlosti, s jakou se staví, stejně jako všechno ostatní včetně silnic a dálnic. Ostatně stavební ruch je vidět na každém rohu, buď se rekonstruují staré domy postavené ve stylu Bauhaus anebo staví nové budovy. Asi je těžké srovnávat místo a zemi, kde žijete permanentně a tu, kam se po takové době vrátíte.
Nejvíc mě asi překvapilo, bylo to, s jakou rychlostí se v Izraeli rozjela stavba železnic, jejichž síť v minulosti prakticky neexistovala a jež sloužily hlavně k nákladní přepravě. Od roku 2003 existuje například spojení vlakem mezi mezinárodním letištěm Ben Gurion Airport a několika zastávkami v Tel Avivu, doba přepravy 20 minut, nejnovější současnou investicí je stavba velkorysé železnice spojující Tel Aviv s Jeruzalémem, která obnáší mnoho přemostění a tunelů a bude první elektrifikovanou tratí v Izraeli. Zároveň umožní i přímé spojení Jeruzaléma s letištěm, což bude určitě velká úleva pro turisty.
Co je ale naprosto zřejmé na první pohled a v čem je Praha určitě pozadu, je péče o veřejný prostor, tedy o to, co slouží jejím obyvatelům jak k odpočinku, tak i k přepravě. I když síť autobusů, které slouží jako hlavní prostředek hromadné městské dopravy, je hustá, vybudovala radnice tam, kde to šíře chodníku dovoluje, cyklopruhy, po kterých lidé jezdí buď na normálních nebo elektrických jízdních kolech a koloběžkách, takže jsem si vzpomněla na Evropu. Na zrekonstruovaných chodnících najdete lavičky nebo židle, pevně zabudované. Pro turisty a pro ty, kteří se chtějí příležitostně svézt na kole, existují stojany s automaty, prvních 30 minut je zdarma. V Izraeli jsem vždycky obdivovala péči o zeleň, kdy ke každé rostlince směřuje hadička s odkapávajícím zavlažováním, ovšem tato péče za roky, kdy jsem tam nebyla, přirozeně získala další úroveň a zaměřila se na péči o lepší vzhled veřejných prostor a možnost jejich využití místními obyvateli.
Nejvíce je to znát na tzv. promenádě, hebrejsky tayelet, pětikilometrovém pruhu podél telavivského pobřeží, který v devadesátých letech končil ve dvou třetinách dnešního a byl prakticky širokým chodníkem, pod kterým byly na pláži umístěny restaurace. Už tehdy jsem byla fascinovaná tím, jak místní pláž využívají, v každou denní hodinu tam někdo běhal, cvičil, sportoval, hrál volejbal nebo místní plážový ping pong bez stolu. Ovšem tentokrát se k obdivu přidalo hlavně to, jak zajímavě a vkusně se podařilo zrekonstruovat celou délku promenády s tím, že přibyly stupně, na kterých si můžete odpočinout, posadit na dřevěná lehátka nebo opřeni o zábradlí na dřevěné zvlněné střeše restaurace pozorovat stále překvapující moře. Součástí promenády se stal i veřejný bazén se sladkou vodou, mnoho venkovních tělocvičen pro dospělé i pro děti, hřiště. Dnes je možné procházkou dojít až do historické Jaffy na jihu a lidé toho náležitě využívají, korzo je plné, zvlášť v sobotu o šabatu, kdy nejezdí autobusy. Pláž těsně před Jaffou se upravuje, ovšem takovým tempem, že stačí jeden den a vy stavbu málem nepoznáte. A všude hřiště, lavičky, trávníky.
Snad ještě víc mě potěšila proměna Rotschildova bulváru, úžasné aleje fíkovníků v nejstarší části Tel Avivu, která probíhá současně s obnovou domů ve stylu Bauhaus, které byly vyhlášeny kulturním dědictvím UNESCO.
Nechci se dnes moc rozepisovat, je to spíš takový úvod k jednotlivým kapitolám, protože bych se chtěla postupně znovu podělit o dojmy a fotografie, kterých mám stovky. Bohužel i když tamní zima je také mnohem teplejší než jsou místní zvyklí, azuro se konalo asi jen dva dny, ale i když to na fotografiích tak nevypadá, bylo 23 stupňů.
Tel Aviv |
Eva Štěpánková
Dům, který mi byl nejmilejší
Necelých 50 kilometrů od Liberce v německém Löbau se v sousedství zahrádkářské kolonie nachází skvost, který byste tam nečekali. A není divu, že je zařazen do čtveřice nejlepších světových modernistických obytných vil.
Eva Štěpánková
Modrá je tentokrát opravdu dobrá
Nemám představu, kolik z vás je na tom jako já a o této unikátní stavbě nikdy neslyšelo, pro mě byla velkým překvapením.
Eva Štěpánková
Danubiana - neznámý poklad u sousedů
Objevujete také rádi nová zajímavá místa? Chcete si přidat do seznamu něco originálního a u nás ne moc známého?
Eva Štěpánková
Stříbrný had nad dánskou dálnicí
Byla jsem na něj moc zvědavá, ale přišel covid a zbyly jen fotografie na webu. Ale jakmile to šlo, vydala jsem se za ním. A nezklamal mě.
Eva Štěpánková
Proč jsem nejela do Barcelony za Gaudím
Nejdříve plány zhatila zlomená ruka plus lockdown, za rok další lockdown, a proto jakmile bylo jasné, že se dá opět cestovat, vydala jsem se letos v březnu na třetí pokus do hlavního města Katalánska. Ale ne za Gaudím.
Eva Štěpánková
Elvis a Sputnik v Berlíně
Taky cítíte, že je čas na chvíli se vymanit z nekonečného kola negativních, nepříjemných a někdy přímo nepochopitelných informací a připomenout si příjemné a zajímavé momenty například z prázdninových cest?
Eva Štěpánková
Konečně na cestě!
Letošní podivný rok nepřeje cestování za hranice a už to vypadalo, že léto strávím sentimentálním prohlížením fotografií z minulých let. Ale pak se objevila informace o dostupné výstavě, kterou jsem musela vidět, covid necovid.
Eva Štěpánková
Celnice, kterou projdete bez obav
Šedivé dušičkové mraky a krátící se dny mě přiměly připomenout si azurové nebe a konečně napsat něco o místě, které v bedekrech o Benátkách nebývá největším favoritem.
Eva Štěpánková
Tohle že je knihovna?
Upoutá vás na první pohled, i když jen na fotografii. Ale teprve když její štíhlou siluetu vidíte ve skutečnosti a uvědomíte si, jak je začleněna do okolí, oceníte nejen její originální architekturu.
Eva Štěpánková
Louisiana opravdu není jen v Americe
Sedíte a vnímáte příjemný vánek, přivřenýma očima sledujete odlesky paprsků na mořské hladině Oresundské úžiny, kolem jemně šumí listí vzrostlých stromů. Je těžké odejít, ale vy už teď víte, že sem se jednou určitě vrátíte.
Eva Štěpánková
Studentská kolej, z které se vám zatočí hlava
Tu zajímavou stavbu na jihu Kodaně jsem obdivovala už několikrát, ale pokaždé bohužel jen zvenčí. Až letos byly jedny z několika vstupních dveří otevřené a já se konečně ocitla v zeleni uprostřed kruhové budovy.
Eva Štěpánková
VOGUE podle mého gusta?
Vy vážně nevíte, co je to Vogue? Jak jste s tím mohli existovat? Že neumíte anglicky? Aha, ale teď už neexistuje výmluva, protože přichází česká verze a vaše životy začnou mít konečně smysl.
Eva Štěpánková
Geniální nápady bývají jednoduché
Jenom zábradlí a rampy z dálky napovídají, že prázdná jáma bývalého doku v Helsingoru něco skrývá. Až teprve na samém okraji užasle pochopíte... Ten projekt byl velkou výzvou. A BIG ji přijali a zvítězili nejen v soutěži.
Eva Štěpánková
Je opravdu něco shnilého ve státě dánském?
Být či nebýt, tajemný duch zjevující se na hradbách a dánský princ Hamlet, kterého sžírá myšlenka, že jeho otec byl otráven strýcem, aby se zmocnil vlády a královny, to se většině lidí vybaví při vyslovení názvu Elsinor.
Eva Štěpánková
Benátky a ostrov, který byste neměli letos minout
Pod nohama mi praská suché jehličí, cítím jeho typickou středomořskou vůni. Je horko, ale mořský vánek je chladivý a jediný zvuk na ostrově obstarávají cikády. Přitom jsem jen nedaleko od přeplněného San Marco. Je to vůbec možné?
Eva Štěpánková
Konečně New York!
Už je to měsíc, co jsem se vrátila z New Yorku a stále přemýšlím, co na mně zanechalo největší dojem. Asi by to trvalo ještě nějakou dobu, protože je z čeho vybírat a tak se dnešek stal dnem D, kdy jednoduše začínám psát...
Eva Štěpánková
Templáři mezi izraelskými mrakodrapy
Na toulkách po Tel Avivu jsem se dostala i na místo, které bylo před dvaceti lety pouze plné nevzhledných dřevěných domků, v nichž sídlily vojenské kanceláře, kolem prach a písek. Nepřekvapil mě ovšem jen nový vzhled...
Eva Štěpánková
Neuvěřitelný poklad z neuvěřitelné výstavy
Před dvěma tisíci lety převážela starověká loď umělecké předměty nevyčíslitelné hodnoty. Majitel sbírky, osvobozený otrok Cif Amotan II, se ale nákladu nedočkal. Loď ztroskotala a její poklady zmizely. Až do roku 2008...
Eva Štěpánková
Benátky a jejich Bienále
Jsem zodpovědný občan, samozřejmě jsem využila právo vyjádřit se k budoucnosti země, kde žiji, ale momentálně jsou mojí volbou vzpomínky na úplně jinou, příjemnější událost.
Eva Štěpánková
Kdo asi navrhne novou koncertní síň v Praze?
Původně měl být můj dnešní příspěvek pouze o dalším zážitku z Kodaně, ale náhodou mi padla do očí zpráva, která mu dala širší souvislost.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 53
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 609x