Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Návrat do země zaslíbené

11. 01. 2018 21:38:44
Už dlouho mě lákalo se tam alespoň na pár dní vrátit a podívat se na všechno trochu jinýma očima. A koncem loňského roku se po všech stránkách zadařilo a já se ocitla těsně před Vánoci v Tel Avivu.

Do prezidentské volby zbývá jeden den, dávno mám jasné, komu dám svůj hlas a už se mi nechce číst nekonečné diskuze na sociálních sítích, ať už s nimi souhlasím nebo mě rozčilují a udivují. Takže se odpojuji a začínám se zbavovat restů, což znamená, že se chci věnovat opět zážitkům z cestování.

Tel Aviv jsem před více než dvaceti lety po několika letech pobytu docela dobře poznala. Ale když jsem se tam letos znovu po letech ocitla, neustále se mi na mysl vkrádala otázka, jaké by to asi bylo přijet po takové době do Prahy. I u nás přibylo hodně nových kancelářských budov, bytových domů, máme Tančící dům, Zlatý Anděl a další stavby, i když telavivským mrakodrapům těžko mohou konkurovat hlavně v rychlosti, s jakou se staví, stejně jako všechno ostatní včetně silnic a dálnic. Ostatně stavební ruch je vidět na každém rohu, buď se rekonstruují staré domy postavené ve stylu Bauhaus anebo staví nové budovy. Asi je těžké srovnávat místo a zemi, kde žijete permanentně a tu, kam se po takové době vrátíte.

Nejvíc mě asi překvapilo, bylo to, s jakou rychlostí se v Izraeli rozjela stavba železnic, jejichž síť v minulosti prakticky neexistovala a jež sloužily hlavně k nákladní přepravě. Od roku 2003 existuje například spojení vlakem mezi mezinárodním letištěm Ben Gurion Airport a několika zastávkami v Tel Avivu, doba přepravy 20 minut, nejnovější současnou investicí je stavba velkorysé železnice spojující Tel Aviv s Jeruzalémem, která obnáší mnoho přemostění a tunelů a bude první elektrifikovanou tratí v Izraeli. Zároveň umožní i přímé spojení Jeruzaléma s letištěm, což bude určitě velká úleva pro turisty.

Co je ale naprosto zřejmé na první pohled a v čem je Praha určitě pozadu, je péče o veřejný prostor, tedy o to, co slouží jejím obyvatelům jak k odpočinku, tak i k přepravě. I když síť autobusů, které slouží jako hlavní prostředek hromadné městské dopravy, je hustá, vybudovala radnice tam, kde to šíře chodníku dovoluje, cyklopruhy, po kterých lidé jezdí buď na normálních nebo elektrických jízdních kolech a koloběžkách, takže jsem si vzpomněla na Evropu. Na zrekonstruovaných chodnících najdete lavičky nebo židle, pevně zabudované. Pro turisty a pro ty, kteří se chtějí příležitostně svézt na kole, existují stojany s automaty, prvních 30 minut je zdarma. V Izraeli jsem vždycky obdivovala péči o zeleň, kdy ke každé rostlince směřuje hadička s odkapávajícím zavlažováním, ovšem tato péče za roky, kdy jsem tam nebyla, přirozeně získala další úroveň a zaměřila se na péči o lepší vzhled veřejných prostor a možnost jejich využití místními obyvateli.

Nejvíce je to znát na tzv. promenádě, hebrejsky tayelet, pětikilometrovém pruhu podél telavivského pobřeží, který v devadesátých letech končil ve dvou třetinách dnešního a byl prakticky širokým chodníkem, pod kterým byly na pláži umístěny restaurace. Už tehdy jsem byla fascinovaná tím, jak místní pláž využívají, v každou denní hodinu tam někdo běhal, cvičil, sportoval, hrál volejbal nebo místní plážový ping pong bez stolu. Ovšem tentokrát se k obdivu přidalo hlavně to, jak zajímavě a vkusně se podařilo zrekonstruovat celou délku promenády s tím, že přibyly stupně, na kterých si můžete odpočinout, posadit na dřevěná lehátka nebo opřeni o zábradlí na dřevěné zvlněné střeše restaurace pozorovat stále překvapující moře. Součástí promenády se stal i veřejný bazén se sladkou vodou, mnoho venkovních tělocvičen pro dospělé i pro děti, hřiště. Dnes je možné procházkou dojít až do historické Jaffy na jihu a lidé toho náležitě využívají, korzo je plné, zvlášť v sobotu o šabatu, kdy nejezdí autobusy. Pláž těsně před Jaffou se upravuje, ovšem takovým tempem, že stačí jeden den a vy stavbu málem nepoznáte. A všude hřiště, lavičky, trávníky.

Snad ještě víc mě potěšila proměna Rotschildova bulváru, úžasné aleje fíkovníků v nejstarší části Tel Avivu, která probíhá současně s obnovou domů ve stylu Bauhaus, které byly vyhlášeny kulturním dědictvím UNESCO.

Nechci se dnes moc rozepisovat, je to spíš takový úvod k jednotlivým kapitolám, protože bych se chtěla postupně znovu podělit o dojmy a fotografie, kterých mám stovky. Bohužel i když tamní zima je také mnohem teplejší než jsou místní zvyklí, azuro se konalo asi jen dva dny, ale i když to na fotografiích tak nevypadá, bylo 23 stupňů.

Autor: Eva Štěpánková | čtvrtek 11.1.2018 21:38 | karma článku: 10.69 | přečteno: 325x

Další články blogera

Eva Štěpánková

Neuvěřitelný poklad z neuvěřitelné výstavy

Před dvěma tisíci lety převážela starověká loď umělecké předměty nevyčíslitelné hodnoty. Majitel sbírky, osvobozený otrok Cif Amotan II, se ale nákladu nedočkal. Loď ztroskotala a její poklady zmizely. Až do roku 2008...

4.12.2017 v 20:57 | Karma článku: 15.46 | Přečteno: 1019 | Diskuse

Eva Štěpánková

Také už jste unavení z povolebních diskuzí?

Jsem zodpovědný občan, samozřejmě jsem využila právo vyjádřit se k budoucnosti země, kde žiji, ale momentálně jsou mojí volbou vzpomínky na úplně jinou, příjemnější událost.

1.11.2017 v 0:12 | Karma článku: 8.54 | Přečteno: 451 | Diskuse

Eva Štěpánková

Bude Praha také pyšná na novou koncertní síň?

Původně měl být můj dnešní příspěvek pouze o dalším zážitku z Kodaně, ale náhodou mi padla do očí zpráva, která mu dala širší souvislost.

22.9.2017 v 0:29 | Karma článku: 4.45 | Přečteno: 129 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Filip Křížek

První týden ve Finsku

Už uběhl více než týden od chvíle, kdy jsem přiletěl na letiště v Helsinkách a pak se vlakem přesunul do Tampere. Přicestoval jsem do Finska na studijní pobyt erasmus+. Je čas rekapitulovat.

22.1.2018 v 17:15 | Karma článku: 9.86 | Přečteno: 411 | Diskuse

Marie Kubešová

Ludwigsburg

Městečko ležící asi 12 km na sever od Stuttgartu je známé především díky nádhernému baroknímu zámku, kterému se přezdívá švábský Versailles.

22.1.2018 v 11:23 | Karma článku: 11.11 | Přečteno: 261 | Diskuse

Olga Medová

Sobota ve Středohoří

Nad Litoměřicemi byla včera pohádková zima, sníh křupal pod nohama, cesty by se daly sjet i na běžkách, no, jako na horách. Jak by ne, Lysá hora leží 577 nad mořem, vystoupali jsme ze 136 metrů!

21.1.2018 v 10:49 | Karma článku: 8.35 | Přečteno: 241 | Diskuse

Jan Vaverka

Kühtai – dostupný tyrolský luxus

Kühtai, ležící ve vysokohorském sedle 2020 metrů nad mořem, má pověst nejvýše položeného a nejdražšího rakouského střediska. Tato pověst je ovšem poněkud zavádějící.

19.1.2018 v 8:20 | Karma článku: 10.07 | Přečteno: 341 | Diskuse

Marta Kučíková

Relax větší než měl indickej pámbu

“Vy tam nemáte žádnou čajovnu?” zeptala se má česká intelektuální batikovaná známá.“A kde relaxujete?” zděsila se. Bez čajoven přece stojí život za pendrek! Utrousila jsem: ”No, kde - občas... v baru.”

18.1.2018 v 14:03 | Karma článku: 41.14 | Přečteno: 8438 | Diskuse
Počet článků 36 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 537

Dívám se kolem, glosuji, fotím jen mobilem, ale zato často a mojí celoživotní láskou je film. Od každého něco bych chtěla vložit do mého blogu.





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.