Proč v Dánsku neexistovala židovská otázka?
Znáte to, někam brzy ráno přijedete, ale ubytování pro vás mají až odpoledne. A tak si uložíte zavazadla, a protože adrenalin funguje, vydáte se do ulic města, kterého se už nemůžete dočkat. Cesta z Prahy do Kodaně trvá něco přes hodinu, ale když odlétáte v sedm, musíte být na letišti v pět, což pro mně znamenalo vstávat o půl čtvrté. Stručně řečeno, byla jsem trochu tumpachová.
Na Dánské židovské muzeum (Dansk Jodisk Museum) jsem ale byla moc zvědavá, a to hlavně kvůli interiéru, jehož autorem je známý světový architekt Daniel Liebeskind (např. Židovské muzeum Berlín, nebo nové Světové obchodní centrum v New Yorku). Svůj unikátní nápad spojit severský jednoduchý styl s nejistotou člověka, ocitajícího se jako imigrant v novém prostředí, dovedl k dokonalosti tím, že vytvořil expozici, která svými nepravidelnými tvary, dřevěným materiálem, neočekávanými hranami a skleněnými průhledy a nakloněnými podlahami opravdu fyzicky na návštěvníky působí. Chvilku mi trvalo, než jsem si uvědomila, že nejistota v chůzi není způsobena mou rozespalostí, ale opravdu zešikmeným povrchem, po kterém procházím. Diskuze o zřízení muzea byly velmi náročné, protože se nachází v historicky chráněné části staré budovy Královské knihovny a architekt musel čelit obavám památkářů o znehodnocení místa moderní architekturou. Nakonec osvícené hlavy daly projektu zelenou a dnes je muzeum velmi navštěvované nejen zájemci o historii Židů v Dánsku, ale hlavně díky dramatické architektuře Daniela Liebeskinda.
I když to z dnešního pohledu vypadá, že prostory muzea jsou částí staré budovy Královské knihovny, původně v těchto místech stála tajná část loděnice krále Kristiána IV. Zde se mimo zraky zvědavců nakládala munice a děla na lodi. Právě tento král v roce 1622 pozval první Židy, obchodníky z Amsterodamu, aby se usídlili a obchodovali v Dánsku, takže je jakýmsi pojítkem mezi místem a židovskou historií. Když se v roce 1906 stavěla Královská knihovna, budovu loděnice pohltila. A v roce 2004 bylo v jejích prostorách otevřeno Dánské židovské muzeum.
Židovská komunita nebývala v Dánsku velmi početná (v roce 1901 měla asi 3500 osob), počet se zvýšil začátkem 20. století, kdy Dánsko přijalo židovské uprchlíky z východní Evropy, kde probíhaly pogromy. Pokračovala asimilace s dánským obyvatelstvem a rostl počet smíšených manželství, což bychom mohli srovnat s českými poměry. Jeden velký rozdíl, který se týká období druhé světové války, však je markantní.
I když Dánsko podepsalo s Hitlerem dohodu o neútočení, přesto Německo v dubnu 1940 napadlo království, které bez většího odporu rychle kapitulovalo. Nacistická propaganda uváděla Dánsko jako modelový protektorát, kde fungovala nadále vláda i parlament a král Kristián X. vedl stát. Dánské židovstvo nebylo nijak perzekuováno, Židé nemuseli například nosit žluté hvězdy (traduje se i prohlášení krále, který řekl, že pokud by dánští Židé byli nuceni nosit Davidovu hvězdu, bude ji nosit také). Až do konce srpna 1943 tedy zůstali Židé chráněni, ale protože dánské hnutí odporu vzhledem k neúspěchům Němců na východní frontě začalo organizovat sabotáže, stávky a nepokoje, které se stupňovaly, německá okupační správa požadovala po dánské vládě zásah a dala jí ultimátum do 28. srpna 1943. Vláda vnímala německé požadavky jako neakceptovatelné porušení národní suverenity a vyhlásila nouzový stav. Okupační správa tedy zadržela sto prominentních Dánů, včetně vrchního rabína, načež dánská vláda 29. srpna 1943 rezignovala.
Okupační správa vyhlásila stanné právo a doposud chráněná dánská židovská komunita měla být deportována do koncentračních táborů. Ovšem našel se německý diplomat, který tuto informaci včas vyzradil dánskému politikovi, jehož prostřednictvím se o všem dozvědělo dánské hnutí odporu a představitelé židovské komunity. Byla zorganizována okamžitá záchrana dánských Židů, kterou finančně podpořil i sám král a jíž se zúčastnil celý národ. A tak se stalo, že více než sedmi tisícům dánských Židů se podařilo uprchnout do neutrálního Švédska v rybářských člunech přes Oresundský průliv. Když začalo zatýkání, bylo deportováno pouze 202 osob a nakonec bylo celkem 464 dánských Židů převezeno do Terezína. Stejně jako u ostatních Dánů vězněných Němci se dánské úřady i u Židů za ně přimlouvaly a posílaly jim potraviny. Ke konci války tak z celkového počtu deportovaných zahynulo "pouze" 49.
Ovšem expozice muzea se nezaměřuje výrazně na tato známá fakta a historii, ale autoři upřednostnili myšlenku představit různorodost židovské kultury a zdůraznit její pozitivní a unikátní vliv na kulturu a soužití celého království. Daniel Liebeskind se rozhodl, že hlavním mottem bude hebrejský výraz "mitzvah" (micva), což znamená přeneseně dobrý skutek a zakřivené uličky při pohledu shora toto slovo tvoří a je i součástí světelných projekcí. Zároveň připomíná pozitivní zkušenost, kterou ve svých dějinách Židé v Dánsku měli, speciálně záchranu v roce 1943. V prosklených vitrínách se nachází mnoho písemných dokladů, historických artefaktů a předmětů ze židovského života z judaistických sbírek i od soukromých osob a nechybí ani náhled do dnešní kosher domácnosti a představení jejích domácích spotřebičů. Nepravidelné tvary vitrín umožnily architektovi i možnosti působivého využití osvětlení. Zároveň myslel i na prostředí před nenápadným vchodem, kam umístil nepravidelné kamenné kvádry, sloužící k odpočinku, které jsou opět postaveny na lehce zešikmené betonové ploše.
Pokud se tedy někdy vydáte do Kodaně, nenechte si toto neobvyklé muzeum určitě ujít. A všimněte si, že není třeba několika barevných poutačů, aby vás vchod zaujal a vy jste vstoupili.
Dánské židovské muzeum |
Eva Štěpánková
Dům, který mi byl nejmilejší
Necelých 50 kilometrů od Liberce v německém Löbau se v sousedství zahrádkářské kolonie nachází skvost, který byste tam nečekali. A není divu, že je zařazen do čtveřice nejlepších světových modernistických obytných vil.
Eva Štěpánková
Modrá je tentokrát opravdu dobrá
Nemám představu, kolik z vás je na tom jako já a o této unikátní stavbě nikdy neslyšelo, pro mě byla velkým překvapením.
Eva Štěpánková
Danubiana - neznámý poklad u sousedů
Objevujete také rádi nová zajímavá místa? Chcete si přidat do seznamu něco originálního a u nás ne moc známého?
Eva Štěpánková
Stříbrný had nad dánskou dálnicí
Byla jsem na něj moc zvědavá, ale přišel covid a zbyly jen fotografie na webu. Ale jakmile to šlo, vydala jsem se za ním. A nezklamal mě.
Eva Štěpánková
Proč jsem nejela do Barcelony za Gaudím
Nejdříve plány zhatila zlomená ruka plus lockdown, za rok další lockdown, a proto jakmile bylo jasné, že se dá opět cestovat, vydala jsem se letos v březnu na třetí pokus do hlavního města Katalánska. Ale ne za Gaudím.
Eva Štěpánková
Elvis a Sputnik v Berlíně
Taky cítíte, že je čas na chvíli se vymanit z nekonečného kola negativních, nepříjemných a někdy přímo nepochopitelných informací a připomenout si příjemné a zajímavé momenty například z prázdninových cest?
Eva Štěpánková
Konečně na cestě!
Letošní podivný rok nepřeje cestování za hranice a už to vypadalo, že léto strávím sentimentálním prohlížením fotografií z minulých let. Ale pak se objevila informace o dostupné výstavě, kterou jsem musela vidět, covid necovid.
Eva Štěpánková
Celnice, kterou projdete bez obav
Šedivé dušičkové mraky a krátící se dny mě přiměly připomenout si azurové nebe a konečně napsat něco o místě, které v bedekrech o Benátkách nebývá největším favoritem.
Eva Štěpánková
Tohle že je knihovna?
Upoutá vás na první pohled, i když jen na fotografii. Ale teprve když její štíhlou siluetu vidíte ve skutečnosti a uvědomíte si, jak je začleněna do okolí, oceníte nejen její originální architekturu.
Eva Štěpánková
Louisiana opravdu není jen v Americe
Sedíte a vnímáte příjemný vánek, přivřenýma očima sledujete odlesky paprsků na mořské hladině Oresundské úžiny, kolem jemně šumí listí vzrostlých stromů. Je těžké odejít, ale vy už teď víte, že sem se jednou určitě vrátíte.
Eva Štěpánková
Studentská kolej, z které se vám zatočí hlava
Tu zajímavou stavbu na jihu Kodaně jsem obdivovala už několikrát, ale pokaždé bohužel jen zvenčí. Až letos byly jedny z několika vstupních dveří otevřené a já se konečně ocitla v zeleni uprostřed kruhové budovy.
Eva Štěpánková
VOGUE podle mého gusta?
Vy vážně nevíte, co je to Vogue? Jak jste s tím mohli existovat? Že neumíte anglicky? Aha, ale teď už neexistuje výmluva, protože přichází česká verze a vaše životy začnou mít konečně smysl.
Eva Štěpánková
Geniální nápady bývají jednoduché
Jenom zábradlí a rampy z dálky napovídají, že prázdná jáma bývalého doku v Helsingoru něco skrývá. Až teprve na samém okraji užasle pochopíte... Ten projekt byl velkou výzvou. A BIG ji přijali a zvítězili nejen v soutěži.
Eva Štěpánková
Je opravdu něco shnilého ve státě dánském?
Být či nebýt, tajemný duch zjevující se na hradbách a dánský princ Hamlet, kterého sžírá myšlenka, že jeho otec byl otráven strýcem, aby se zmocnil vlády a královny, to se většině lidí vybaví při vyslovení názvu Elsinor.
Eva Štěpánková
Benátky a ostrov, který byste neměli letos minout
Pod nohama mi praská suché jehličí, cítím jeho typickou středomořskou vůni. Je horko, ale mořský vánek je chladivý a jediný zvuk na ostrově obstarávají cikády. Přitom jsem jen nedaleko od přeplněného San Marco. Je to vůbec možné?
Eva Štěpánková
Konečně New York!
Už je to měsíc, co jsem se vrátila z New Yorku a stále přemýšlím, co na mně zanechalo největší dojem. Asi by to trvalo ještě nějakou dobu, protože je z čeho vybírat a tak se dnešek stal dnem D, kdy jednoduše začínám psát...
Eva Štěpánková
Templáři mezi izraelskými mrakodrapy
Na toulkách po Tel Avivu jsem se dostala i na místo, které bylo před dvaceti lety pouze plné nevzhledných dřevěných domků, v nichž sídlily vojenské kanceláře, kolem prach a písek. Nepřekvapil mě ovšem jen nový vzhled...
Eva Štěpánková
Návrat do země zaslíbené
Už dlouho mě lákalo se tam alespoň na pár dní vrátit a podívat se na všechno trochu jinýma očima. A koncem loňského roku se po všech stránkách zadařilo a já se ocitla těsně před Vánoci v Tel Avivu.
Eva Štěpánková
Neuvěřitelný poklad z neuvěřitelné výstavy
Před dvěma tisíci lety převážela starověká loď umělecké předměty nevyčíslitelné hodnoty. Majitel sbírky, osvobozený otrok Cif Amotan II, se ale nákladu nedočkal. Loď ztroskotala a její poklady zmizely. Až do roku 2008...
Eva Štěpánková
Benátky a jejich Bienále
Jsem zodpovědný občan, samozřejmě jsem využila právo vyjádřit se k budoucnosti země, kde žiji, ale momentálně jsou mojí volbou vzpomínky na úplně jinou, příjemnější událost.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 53
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 609x