Metro, které jezdí samo
Poslední letošní cesta mě zavedla poprvé na sever Evropy, do Dánska. Dojmů je moc a teprve je třídím, ale abych dodržela tradici, začnu opět metrem. To lisabonské na mně na jaře zapůsobilo svými interiéry s nástěnnými obrazy z azuleiros i některými velkorysými exteriéry stanic. Pravý opak ale najdete v Kodani. Stanice jsou velmi střízlivé, nadzemní i podzemní mají všechny stejný design, maximálně jedna, dvě reklamy. Metro bylo otevřeno v roce 2002, má pouze dvě linky, jejichž celková délka je prozatím 21 kilometrů, patří k tzv. lehkému na rozdíl od našeho pražského, od kterého se liší také tím, že funguje 24 hodin, v noci s maximálním intervalem 20 minut, o víkendu 10 minut. I když je Kodaň se svými necelými 600 tisíci obyvatel mnohem menší než Praha, v současnosti se připravuje tzv. městský vnitřní okruh se 17 novými stanicemi, které by měly být otevřeny v roce 2019. Znamená to ovšem, že se v centru hodně pracuje a například dvě podle průvodců nejrušnější a nejhezčí náměstí jsou rozkopaná. Pokud se vám nechce chodit pěšky, veřejná doprava, která je rozdělená do čtyř pásem, nabízí hustou síť autobusů městských i regionálních a příměstské rychlé vlaky. Chvilku sice trvá, než se v nich zorientujete, jako ostatně všude, ale brzy zjistíte, že zaprvé Dánové jsou velmi příjemní a ochotní lidé, kteří počínaje poslední uklízečkou mluví anglicky a není problém s nimi komunikovat. No a za druhé zdejší veřejný prostor a značení včetně stanic metra, autobusů i vlaků jsou připravovány a projektovány tak, aby sloužily lidem, protože ti jsou na prvním místě. A pokud k tomu přidáte Google Maps v mobilu, kde vám naskočí i jízdní řády místních linek, není co řešit.
Vzhledem k tomu, že z celkového počtu 22 stanic vede podzemím jen devět, je cestování metrem i zajímavým výletem. Obě linky vedou společně ze čtvrti Vanlose až do stanice Christianshavn (ano, v této oblasti se nachází slavná Christiánie), kde se rozvětvují. Zelená pokračuje do nové výstavby ve čtvrti Orestad a žlutá, která míří na letiště, v podstatě kopíruje pobřeží a z jednotlivých zastávek je to jen pár minut k písečným plážím. Na těch se nacházejí buď přímo citlivě postavená koupaliště většinou ze dřeva nebo systémy stezek sloužící chodcům, běžcům a hlavně cyklistům. Každopádně to znamená, že jste za patnáct minut z centra na pláži. A tam vás čeká třeba taková záležitost jako je zajímavá dřevěná plošina Kastrup Sea Bath, která vybíhá do moře a na okrajích má zábrany proti věčně přítomnému mořskému větru. Dá se na ní opalovat, skákat z ní, trávit tam čas, převléknout se, to všechno zadarmo.
Pro cyklisty je tato země rájem a brzy pochopíte, že jako chodci vám bohužel patří ten nejužší pruh zvaný chodník. Zvyknete si na to, že vedle vás na široké cyklostezce sviští muž v obleku jako na recepci, rodina s vozíkem pro děti, starší paní ve společenských šatech i řemeslník s nářadím. Abyste si náhodou nespletli svou dráhu, chodecká je stavěna téměř všude stejným stylem - panel, pruh kamenů, panel, pruh kamenů a cyklisti mají asfalt.
Když pozorujete lehké bílé vagony metra, jak projíždějí tratí na sloupech nebo obklopené zarostlými zelenými náspy, nedá vám to, abyste si nevzpomněli na podobnou pražskou "kotasovskou", ocelí obloženou tramvajovou trať na Barrandov i jinam. A to i přesto, že vzhledem k tomu, že metro jezdí samo, kolejová část musí být ve stanicích oddělena skleněnou stěnou, která sahá u podzemních až ke stropu, u venkovních stanic cca do dvou metrů. Když přijede vlak, otevřou se synchronně dveře vagonů a stěny. Všechno ale působí odlehčeně a jednoduše, i když s vypracovanými detaily hlavně pro uživatele.
To byl tedy úvod do dánského putování a doufám, že brzy nashle s dalšími postřehy.
Kodaňské metro a spol. |
Eva Štěpánková
Dům, který mi byl nejmilejší
Necelých 50 kilometrů od Liberce v německém Löbau se v sousedství zahrádkářské kolonie nachází skvost, který byste tam nečekali. A není divu, že je zařazen do čtveřice nejlepších světových modernistických obytných vil.
Eva Štěpánková
Modrá je tentokrát opravdu dobrá
Nemám představu, kolik z vás je na tom jako já a o této unikátní stavbě nikdy neslyšelo, pro mě byla velkým překvapením.
Eva Štěpánková
Danubiana - neznámý poklad u sousedů
Objevujete také rádi nová zajímavá místa? Chcete si přidat do seznamu něco originálního a u nás ne moc známého?
Eva Štěpánková
Stříbrný had nad dánskou dálnicí
Byla jsem na něj moc zvědavá, ale přišel covid a zbyly jen fotografie na webu. Ale jakmile to šlo, vydala jsem se za ním. A nezklamal mě.
Eva Štěpánková
Proč jsem nejela do Barcelony za Gaudím
Nejdříve plány zhatila zlomená ruka plus lockdown, za rok další lockdown, a proto jakmile bylo jasné, že se dá opět cestovat, vydala jsem se letos v březnu na třetí pokus do hlavního města Katalánska. Ale ne za Gaudím.
Eva Štěpánková
Elvis a Sputnik v Berlíně
Taky cítíte, že je čas na chvíli se vymanit z nekonečného kola negativních, nepříjemných a někdy přímo nepochopitelných informací a připomenout si příjemné a zajímavé momenty například z prázdninových cest?
Eva Štěpánková
Konečně na cestě!
Letošní podivný rok nepřeje cestování za hranice a už to vypadalo, že léto strávím sentimentálním prohlížením fotografií z minulých let. Ale pak se objevila informace o dostupné výstavě, kterou jsem musela vidět, covid necovid.
Eva Štěpánková
Celnice, kterou projdete bez obav
Šedivé dušičkové mraky a krátící se dny mě přiměly připomenout si azurové nebe a konečně napsat něco o místě, které v bedekrech o Benátkách nebývá největším favoritem.
Eva Štěpánková
Tohle že je knihovna?
Upoutá vás na první pohled, i když jen na fotografii. Ale teprve když její štíhlou siluetu vidíte ve skutečnosti a uvědomíte si, jak je začleněna do okolí, oceníte nejen její originální architekturu.
Eva Štěpánková
Louisiana opravdu není jen v Americe
Sedíte a vnímáte příjemný vánek, přivřenýma očima sledujete odlesky paprsků na mořské hladině Oresundské úžiny, kolem jemně šumí listí vzrostlých stromů. Je těžké odejít, ale vy už teď víte, že sem se jednou určitě vrátíte.
Eva Štěpánková
Studentská kolej, z které se vám zatočí hlava
Tu zajímavou stavbu na jihu Kodaně jsem obdivovala už několikrát, ale pokaždé bohužel jen zvenčí. Až letos byly jedny z několika vstupních dveří otevřené a já se konečně ocitla v zeleni uprostřed kruhové budovy.
Eva Štěpánková
VOGUE podle mého gusta?
Vy vážně nevíte, co je to Vogue? Jak jste s tím mohli existovat? Že neumíte anglicky? Aha, ale teď už neexistuje výmluva, protože přichází česká verze a vaše životy začnou mít konečně smysl.
Eva Štěpánková
Geniální nápady bývají jednoduché
Jenom zábradlí a rampy z dálky napovídají, že prázdná jáma bývalého doku v Helsingoru něco skrývá. Až teprve na samém okraji užasle pochopíte... Ten projekt byl velkou výzvou. A BIG ji přijali a zvítězili nejen v soutěži.
Eva Štěpánková
Je opravdu něco shnilého ve státě dánském?
Být či nebýt, tajemný duch zjevující se na hradbách a dánský princ Hamlet, kterého sžírá myšlenka, že jeho otec byl otráven strýcem, aby se zmocnil vlády a královny, to se většině lidí vybaví při vyslovení názvu Elsinor.
Eva Štěpánková
Benátky a ostrov, který byste neměli letos minout
Pod nohama mi praská suché jehličí, cítím jeho typickou středomořskou vůni. Je horko, ale mořský vánek je chladivý a jediný zvuk na ostrově obstarávají cikády. Přitom jsem jen nedaleko od přeplněného San Marco. Je to vůbec možné?
Eva Štěpánková
Konečně New York!
Už je to měsíc, co jsem se vrátila z New Yorku a stále přemýšlím, co na mně zanechalo největší dojem. Asi by to trvalo ještě nějakou dobu, protože je z čeho vybírat a tak se dnešek stal dnem D, kdy jednoduše začínám psát...
Eva Štěpánková
Templáři mezi izraelskými mrakodrapy
Na toulkách po Tel Avivu jsem se dostala i na místo, které bylo před dvaceti lety pouze plné nevzhledných dřevěných domků, v nichž sídlily vojenské kanceláře, kolem prach a písek. Nepřekvapil mě ovšem jen nový vzhled...
Eva Štěpánková
Návrat do země zaslíbené
Už dlouho mě lákalo se tam alespoň na pár dní vrátit a podívat se na všechno trochu jinýma očima. A koncem loňského roku se po všech stránkách zadařilo a já se ocitla těsně před Vánoci v Tel Avivu.
Eva Štěpánková
Neuvěřitelný poklad z neuvěřitelné výstavy
Před dvěma tisíci lety převážela starověká loď umělecké předměty nevyčíslitelné hodnoty. Majitel sbírky, osvobozený otrok Cif Amotan II, se ale nákladu nedočkal. Loď ztroskotala a její poklady zmizely. Až do roku 2008...
Eva Štěpánková
Benátky a jejich Bienále
Jsem zodpovědný občan, samozřejmě jsem využila právo vyjádřit se k budoucnosti země, kde žiji, ale momentálně jsou mojí volbou vzpomínky na úplně jinou, příjemnější událost.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 53
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 609x