Další cesta přerušila mé vzpomínky na Lisabon, ale na dlouho jsem se jich nezbavila, protože i v Dublinu se nečekaně našel důvod si ho připomenout. No, není to osud?
Předtím, než se podvozek letadla dotkl dráhy letiště v Dublinu, jsem měla v hlavě jasno ohledně cestovatelských plánů v nastávajících deseti dnech. Vzhledem k tomu, že to nebyla první návštěva tohoto zeleného ostrova a už jsem leccos viděla, počítala jsem spíš s výlety mimo Dublin do klasických míst jako Mohérské útesy nebo čedičové útvary Giant´s Causeway v Severním Irsku. To se všechno podařilo a o dojmy a fotografie se podělím později.
Ale samotnou mě překvapilo, kolik dalších míst, kam turisté většinou nemíří, jsem našla přímo v Dublinu. Patří k nim celá nová čtvrť na místě bývalých doků Grand Canal Docks v jihovýchodní části města, které v době svého otevření v roce 1796, byly největší na světě. Zavedením železnice jejich význam pominul a místo převzala plynárenská společnost, která zde skladovala haldy černého uhlí, přibyly chemické továrny a v době svého uzavření kolem roku 1960 byla půda tak znečištěná, že ji nebylo možné ani prodat. Protože ale vláda měla zájem na revitalizaci celé východní oblasti na obou březích řeky Liffey, která protéká Dublinem, založila v roce 1997 organizaci Dublin Docks Development Authority, která dostala za úkol uvést oblast do takového stavu, aby se z ní stalo místo, které bude nejen ekonomickým přínosem pro Dublin a celou zemi, ale hlavně pro místní obyvatele, což znamená, že bylo postaveno 11.000 nových bytů (i sociálních), vzdělávací instituce a podpořen společenský život. Bylo proinvestováno sedm miliard EUR z veřejných i soukromých zdrojů.
Výsledkem je to, že vzniklo místo, které je nejen centrem moderní architektury významných osobností dnešní architektury a díky vodní nádrži, restauracím, divadlu a hotelům i novým centrem společenského života. Vzhledem k tomu, že se společnost Google rozhodla v roce 2004 díky příznivé poloze blízko centra přestěhovat do Grand Canal Docks svou evropskou centrálu, následovaly ji brzy další giganti jako například Facebook, Twitter a Linkedin i startupy jako Airbnb a oblast získala přezdívku Silicon Docks coby centrum high-tech firem.
Finanční krize v roce 2007 poznamenala i rozvoj Grand Canal Docks, některé projekty musely být pozastaveny a budovy zůstaly opuštěné, ale od roku 2012, kdy se irská ekonomika vzpamatovala, považují zahraniční investoři toto místo opět za prestižní. K projektům, které zřejmě podle posledních zpráv už vzhledem k nákladnosti nebudou uskutečněny, patří i U2 Tower, se svojí výškou první skutečný mrakodrap v Irsku, v kterém měla mít v posledních dvou patrech nahrávací studia skupina U2.
Dublinská radnice investovala i do infrastruktury, v oblasti byla zrenovována železniční stanice příměstského vlaku, protažena tramvajová trať, postaveny dva nové mosty přes řeku Liffey. A právě tady jsem si připomněla spojitost s Lisabonem - nádherný zavěšený otáčecí most ve tvaru harfy, irského národního symbolu, pojmenovaný po dramatikovi Samuelu Beckettovi, navrhl světoznámý španělský architekt Santiago Calatrava, jehož nádraží Oriente mě okouzlilo letos v květnu. Je to jeho druhý most, navržený pro Dublin, první je menší a méně nápadný a spojuje městské břehy v místě, kde na jednom jeho konci stojí dům, kde se odehrává děj povídky Jamese Joyce, po kterém je pojmenovaný.
Dalšímu špičkovému architektovi, Danielu Liebeskindovi, byly svěřeny projekty na Grand Canal Square, kde stojí úžasná budova nového divadla, největšího v Irsku, hotel Marker podle jeho návrhu a další tři kancelářské budovy, z nichž v jedné má sídlo společnost Facebook.
Celá oblast je v pěší vzdálenosti od Trinity College, takže pokud máte rádi moderní architekturu, vodu, prostor a vítr ve vlasech, zajděte na kávu na břeh vodní nádrže a odpočiňte si od centra Dublinu, které je momentálně rozkopané snad víc než Praha.
P. S. Omlouvám se za ležaté obrázky, nemám už nervy na jejich neustálé obracení :-)
