Původně jsem chtěla uzavřít svůj malý cyklus z Lisabonu hlavně pohledem na architekturu spojenou s oblastí bývalého Expo 98, ale při hledání detailů mě překvapilo, že naše republika se tohoto velmi úspěšného veletrhu nezúčastnila.
Někdy je dobře, když člověk určité věci odloží a později se na ně podívá díky zkušenostem i z jiného úhlu. Před cestou do Lisabonu bylo hlavní, co jsem o tomto městě věděla (mimo Remarquea), že se tam konalo skoro před dvaceti lety Expo 98 a že jeho architektura, na které se podíleli špičkoví architekti, stojí určitě za zhlédnutí.
Jak jsem postupně vstřebávala další informace, tím víc ve mně rostla úcta a obdiv k Portugalcům, až donedávna jednomu z nejchudších národů Evropy, kterému sice po válce pomohl částečně Marshallův plán a nejvíce vstup do Evropské unie, ale hlavně to, že peníze a fondy využili opravdu na to, na co byly určeny - infrastrukturu a výstavbu. Stejně tak odpovědně a s moderním myšlením postupovali i co se týče Expa. Na rozdíl od velkorysé architektury, jejich finanční plánování bylo ryze racionální a efektivní a na dobu před dvaceti lety i překvapivě ekologické.
Pro areál byl vybrán pětikilometrový pruh pobřeží o rozloze 200 hektarů na východní periferii města, kde původně stály rozbořené rafinerie, sklady ropy a otevřené skládky, díky nimž byla půda znečištěna průmyslovými odpady. Portugalci se od začátku chtěli vyvarovat chyb předešlých rozmáchlých světových výstav, a proto vybrali toto území, které po rekultivaci mělo sloužit jako další obytná část Lisabonu. A hlavně - slovem dne byla recyklace. Z oblasti bylo odvezeno a v pecích roztaveno přes 35 tisíc tun ocelového odpadu, původní žulové bloky posloužily na stavbu nových cest, kamenné zdivo a cihlové zdi byly rozdrceny a použity na kanalizaci a zlepšení kvality půdy.
Aby oblast nezůstala opušěná, jako se to stalo například v Seville v roce 1992, každá budova byla ještě před stavbou prodaná a zajištěno její budoucí využití. Jako připomínka původního stavu byla ponechána pouze věž rafinérie, která během výstavy sloužila jako rozhledna a dnes je součástí luxusního hotel Myriad.
Lisabon díky přípravám na Expo 98 získal novou linku metra, byl postaven dopravní terminál Gare do Oriente a pro spojení s jihem Portugalska byl přes záliv vystavěn nádherný nejdelší evropský most Vasco da Gama, který měří 17 kilometrů.
Vzhledem k tomu, že hlavní pavilony se měly po skončení výstavy podle urbanistického plánu stát částí města, byly postaveny podle jednotného architektonického plánu s tím, že vystavující země si v nich budou pouze pronajímat prostory. Dále existovala nabídka modulových montovaných pavilonů 16 x 16 metrů nebo 256 metrů čtverečních, které bylo jednoduché po skončení výstavy složit a odvézt.
Když dnes vystoupíte z metra ve stanici Oriente, která je součástí gigantického terminálu, kde se kříží železnice i autobusové linky a pokocháte se pohledem na její úžasnou stavbu, kterou navrhl věhlasný španěslký architekt Santiago Calatrava, jehož oblíbeným motivem jsou tvary palmových listů, prakticky po pár krocích se ocitnete v bývalé vstupní bráně Expo 98, která byla přestavěna na několikapatrové nákupní centrum Vasco da Gama, v němž si občas připadáte jako na palubě lodi nejen proto, že podlahy jsou vykládané dřevem a interiér naznačuje podpalubí. Jméno tohoto mořeplavce a 500. výročí jeho plavby do Indie bylo tématem Expo 98, které znělo Oceány - dědictví pro budoucnost.
Výstavní areál se dnes nazývá Parque das na?oes neboli Park národů a je důkazem toho, že záměr pořadatelů se do písmene naplnil. Tento prostor žije, jeden z pavilonů, Utopia, který pojme 10 tisíc diváků, slouží pro koncerty, největší počet návštěvníků zřejmě míří do bývalého Pavilonu oceánů, dnes největšího evropského oceanária, úžasný pavilón Portugalska, navržený architektonickou hvězdou Álvarem Sizou Vieirou, jehož betonová plachta vám bere dech, se stal výstavním centrem. V dalších stavbách jsou restaurace, bowling, v poslední době přibylo i kasino, zůstala zachována i lanovka, z které si můžete celý areál prohlédnout svrchu. Hlavně ale blízkost řeky, metra, rozlehlé prostory lákají jednotlivce i rodiny k pohybu a procházkám. Celkově se okolí stalo "dobrou adresou", na které sídlí mnoho zahraničních firem a byly vystavěny rezidenční komplexy pro 25 tisíc nájemníků.
Otázkou zůstává, proč v roce 1998 Česká republika odmítla pozvání portugalského premiéra a výstavy se nezúčastnila.Oficiální zdůvodnění znělo, že to bylo kvůli odtažitému tématu a z finančních důvodů. Velmi zvláštní rozhodnutí, vzhledem k tomu, že za prvé Portugalsko nevyžadovalo nájemné za výstavní prostory, protože je pokrylo ze sponzorských darů, prodeje pozemků a dalšího využití objektů, takže vystavující státy ušetřily až 40 procent obvyklých nákladů. A jak tehdy prohlásil podle HN člen přípravného výboru Joao Velez, oceány tvoří dvě třetiny zemského povrchu, ovlivňují klima na Zemi, její ekologickou rovnováhu, jsou mimo jiné prostorem pro mořeplavbu a zdrojem přírodního bohatství. Žádná země k nim nemůže být lhostejná... Navíc Česká republika stavěla lodi, měla námořní flotilu a je spojena s oceány říčními toky. Význam prezentace před světem pochopilo například Slovensko, Makedonie, Rakousko, Vatikán, dokonce i Severní Korea a Zair.
Ať už to tehdy bylo jakkoli, naše vlajka dnes mezi ostatními v areálu nevlaje. Ovšem pro Portugalsko znamenalo Expo 98 obrovský úspěch a zvýraznilo tento houževnatý národ zaslouženě na mapě Evropy. Výstavou prošlo od 22. května do 30. září 1998 přes 11 milionů návštěvníků a největším uznáním asi je, že BIE (Mezinárodní úřad pro výstavnictví, založený v roce 1928 v Paříži) důrazně doporučil všem dalším pořadatelům, aby se řídili příkladem Lisabonu a podmínili pořádání Expa přínosem pro městský rozvoj.
