Mrazí mě. Co mi to jen připomíná? Že tohle se přece u nás nemůže stát? Ale ano, za určitých podmínek není místo na světě, kde by k něčemu podobnému nemohlo dojít, říká spisovatelka Margaret Atwoodová, autorka románové předlohy.
Na jaře 1984 začala známá kanadská spisovatelka Margaret Atwoodová, která tehdy žila v Západním Berlíně, uvažovat o napsání dystopického románu (dystopie - opak utopie, myšlenka fiktivní společnosti, která se vyvinula špatným směrem, totalitní forma vlády). Nikdy předtím se této formě nevěnovala a podle vlastních slov měla i dost pochybností, ale návštěvy ve státech za tehdejší železnou oponou včetně Československa a atmosféra špehování, zatajování informací, nemožnost projevit svůj názor na veřejnosti v zemi, kde tomu kdysi bylo jinak, ji utvrdily v tom, že všechno se za určitých podmínek může stát kdekoliv.
Ale uvěří ji Američané, když jim ve své knize předestře situaci, kdy se jejich země stane dějištěm převratu, při kterém zanikne liberální demokracie a vládu převezmou fundamentalisté, kteří vyžadují striktní dodržování pravidel puritánské církve ze 17. století - absolutní nadvláda mužů, ženy, které nesmějí číst, pracovat mimo domov? Zároveň se rozhodla, že v románu nebude psát o technologiích, které v osmdesátých letech nebyly známé a přispěje tak k realitě příběhu. Další skutečnosti, které vytvářejí výchozí situaci a rámují děj nejsou z dnešního pohledu vůbec nereálné. Rozdělování společnosti využíváním strachu z terorismu, zesměšňování žen, které chtějí rovnoprávnost, země zahlcená toxickým odpadem, který způsobil, že jen málo žen je schopno otěhotnět, takže ty plodné jsou nejdříve násilně umístěny ve specializovaném centru, kde jsou pomocí fyzického násilí zpracovány k tomu, aby se z nich staly chodící dělohy pro neplodné manželky vládních velitelů. Samotný ponižující akt mechanické kopulace je inspirován biblickým příběhem Jákoba a jeho ženy Ráchel, kdy hlavní hrdinka leží při aktu v klíně manželky...
Úspěšná kniha byla přeložena do mnoha jazyků a dočkala se i průměrného filmového zpracování. Avšak jak aktuální bude prozatím desetidílný seriál Příběh služebnice (The Handmaid´s Tale, 2017), jehož první tři premiérové epizody naznačují, že se bude jednat o výjimečnou záležitost, zřejmě nečekala po třiceti letech ani Margaret Atwoodová. A nejedná se jen o ohlas v USA, kde je u moci prezident, jenž ostentativně dává najevo, že ženy jsou pro něj pouze předmětem. Flashbacky z předchozího života hlavní hrdinky (perfektní Elizabeth Moss - Mad Men, Top of the Lake), který by se mohl odehrávat v současnosti, jsou děsivé v tom, že ukazují, jak si společnost akceptováním abnormálních změn, proti kterým neprotestuje, postupně na ně zvyká a je pomalu dovedena až k totální poslušnosti. Je zvláštní, že autorka začala o námětu přemýšlet v roce 1984, který máme spojený s dalším varujícím románem...
Je to znepokojující podívaná, která opravdu stojí za zhlédnutí nejen kvůli námětu. Román jsem nečetla a tak netrpělivě čekám na další díly o osudech služebnice Offred, která při nezdařeném útěku z totality do Kanady přišla o manžela a byla jí násilně odebrána malá dcerka. Zahraničním distributorem je Hulu TV, u nás můžete vidět seriál na HBO a HBO GO.
