Proč nám musejí zahraniční režiséři připomínat naši historii?
Dlouho se mi nestalo, abych šla do kina s tak smíšenými pocity, protože v mém věku už vyhledávám jen záležitosti, které pro mně znamenají nějaký přínos. Od premiéry Operace Anthropoid jsem vydržela týden vzdorovat, ale po přečtení několika recenzí a doporučení lidí, s kterými mám podobný vkus, jsem pocítila nutnost vytvořit si vlastní názor.
A byla jsem příjemně překvapená. Země se sice nezatřásla, ale na druhé straně se nekonala žádná zahraniční katastrofa s historickými nepřesnostmi, s podivnými českými reáliemi, navíc nejsem historik, abych detailně mohla posoudit, kde nastoupila autorská licence. Asi jako všichni vím, že Kubiš s Gabčíkem nebyli žádní svatoušci co se týče množství vztahů s druhým pohlavím, takže jejich romantické monogamní zamilování mi trochu vadilo, ale vyznění příběhu to neovlivnilo.
Bála jsem se srovnávání se Sequensovým Atentátem, který se mi kdysi dost líbil, ale zcela zbytečně. Britský režisér, scenárista a kameraman v jedné osobě Sean Ellis (*1970), celý film pojal více emotivně se zaměřením "pouze" na osobní příběh parašutistů Kubiše a Gabčíka od jejich seskoku až ke konci v kostelní kryptě a děj tak vnímáme jejich očima, což je zajímavé a působivé. Zcela chybí obvyklé scény ze zázemí nepřítele, jak je to ve filmech tohoto druhu zvykem a například Heydricha spatříme opravdu až v momentu atentátu.
Zvláštní uznání si zaslouží práce ruční kamery, které se chopil sám režisér a která dodává závěrečné scéně v kostelní kryptě úžasnou dynamiku a pocit reality. Hlavní představitelé parašutistů Cillian Murphy (pro mě hlavně Sunshine) a Jamie Dornan (idol puberťaček z Padesáti odstínů šedi) si v rozhovoru právě propojení režiséra a kameramana v jedné osobě velmi pochvalovali, protože tak při natáčení docházelo k ideálnímu souznění.
Výborné ozvučení závěrečné scény mi také připomnělo, že se po dlouhé době dívám na film, kde hlučné salvy v kostele mají na rozdíl od hollywoodských blockbusterů své opodstatnění a že tihle hrdinové byli skuteční, střelba opravdová a jim šlo skutečně o život.
Kupodivu nejméně mi snad vadila podivná angličtina, kterou se rodilí mluvčí snažili o český přízvuk, jehož nemohli v porovnání s českými herci mluvícími anglicky nikdy dosáhnout, takže vznikl divný mišmaš dotvrzený ještě dalšími hereckými národnostmi.
Takže palec nahoru, i když závěrečnou Aňu Geislerovou si režisér mohl odpustit :-). Ale co je to proti tomu, že on, Brit, věnoval deset let svého života důležité události z našich dějin, jejíž detaily i mnoho Čechů moc nezná a že díky němu teď světovými kiny prochází příběh z naší historie, na který můžeme být pyšní. A napadá mě paralela s Hořícím keřem a Agnieszkou Holland a HBO...
Eva Štěpánková
Dům, který mi byl nejmilejší
Necelých 50 kilometrů od Liberce v německém Löbau se v sousedství zahrádkářské kolonie nachází skvost, který byste tam nečekali. A není divu, že je zařazen do čtveřice nejlepších světových modernistických obytných vil.
Eva Štěpánková
Modrá je tentokrát opravdu dobrá
Nemám představu, kolik z vás je na tom jako já a o této unikátní stavbě nikdy neslyšelo, pro mě byla velkým překvapením.
Eva Štěpánková
Danubiana - neznámý poklad u sousedů
Objevujete také rádi nová zajímavá místa? Chcete si přidat do seznamu něco originálního a u nás ne moc známého?
Eva Štěpánková
Stříbrný had nad dánskou dálnicí
Byla jsem na něj moc zvědavá, ale přišel covid a zbyly jen fotografie na webu. Ale jakmile to šlo, vydala jsem se za ním. A nezklamal mě.
Eva Štěpánková
Proč jsem nejela do Barcelony za Gaudím
Nejdříve plány zhatila zlomená ruka plus lockdown, za rok další lockdown, a proto jakmile bylo jasné, že se dá opět cestovat, vydala jsem se letos v březnu na třetí pokus do hlavního města Katalánska. Ale ne za Gaudím.
Eva Štěpánková
Elvis a Sputnik v Berlíně
Taky cítíte, že je čas na chvíli se vymanit z nekonečného kola negativních, nepříjemných a někdy přímo nepochopitelných informací a připomenout si příjemné a zajímavé momenty například z prázdninových cest?
Eva Štěpánková
Konečně na cestě!
Letošní podivný rok nepřeje cestování za hranice a už to vypadalo, že léto strávím sentimentálním prohlížením fotografií z minulých let. Ale pak se objevila informace o dostupné výstavě, kterou jsem musela vidět, covid necovid.
Eva Štěpánková
Celnice, kterou projdete bez obav
Šedivé dušičkové mraky a krátící se dny mě přiměly připomenout si azurové nebe a konečně napsat něco o místě, které v bedekrech o Benátkách nebývá největším favoritem.
Eva Štěpánková
Tohle že je knihovna?
Upoutá vás na první pohled, i když jen na fotografii. Ale teprve když její štíhlou siluetu vidíte ve skutečnosti a uvědomíte si, jak je začleněna do okolí, oceníte nejen její originální architekturu.
Eva Štěpánková
Louisiana opravdu není jen v Americe
Sedíte a vnímáte příjemný vánek, přivřenýma očima sledujete odlesky paprsků na mořské hladině Oresundské úžiny, kolem jemně šumí listí vzrostlých stromů. Je těžké odejít, ale vy už teď víte, že sem se jednou určitě vrátíte.
Eva Štěpánková
Studentská kolej, z které se vám zatočí hlava
Tu zajímavou stavbu na jihu Kodaně jsem obdivovala už několikrát, ale pokaždé bohužel jen zvenčí. Až letos byly jedny z několika vstupních dveří otevřené a já se konečně ocitla v zeleni uprostřed kruhové budovy.
Eva Štěpánková
VOGUE podle mého gusta?
Vy vážně nevíte, co je to Vogue? Jak jste s tím mohli existovat? Že neumíte anglicky? Aha, ale teď už neexistuje výmluva, protože přichází česká verze a vaše životy začnou mít konečně smysl.
Eva Štěpánková
Geniální nápady bývají jednoduché
Jenom zábradlí a rampy z dálky napovídají, že prázdná jáma bývalého doku v Helsingoru něco skrývá. Až teprve na samém okraji užasle pochopíte... Ten projekt byl velkou výzvou. A BIG ji přijali a zvítězili nejen v soutěži.
Eva Štěpánková
Je opravdu něco shnilého ve státě dánském?
Být či nebýt, tajemný duch zjevující se na hradbách a dánský princ Hamlet, kterého sžírá myšlenka, že jeho otec byl otráven strýcem, aby se zmocnil vlády a královny, to se většině lidí vybaví při vyslovení názvu Elsinor.
Eva Štěpánková
Benátky a ostrov, který byste neměli letos minout
Pod nohama mi praská suché jehličí, cítím jeho typickou středomořskou vůni. Je horko, ale mořský vánek je chladivý a jediný zvuk na ostrově obstarávají cikády. Přitom jsem jen nedaleko od přeplněného San Marco. Je to vůbec možné?
Eva Štěpánková
Konečně New York!
Už je to měsíc, co jsem se vrátila z New Yorku a stále přemýšlím, co na mně zanechalo největší dojem. Asi by to trvalo ještě nějakou dobu, protože je z čeho vybírat a tak se dnešek stal dnem D, kdy jednoduše začínám psát...
Eva Štěpánková
Templáři mezi izraelskými mrakodrapy
Na toulkách po Tel Avivu jsem se dostala i na místo, které bylo před dvaceti lety pouze plné nevzhledných dřevěných domků, v nichž sídlily vojenské kanceláře, kolem prach a písek. Nepřekvapil mě ovšem jen nový vzhled...
Eva Štěpánková
Návrat do země zaslíbené
Už dlouho mě lákalo se tam alespoň na pár dní vrátit a podívat se na všechno trochu jinýma očima. A koncem loňského roku se po všech stránkách zadařilo a já se ocitla těsně před Vánoci v Tel Avivu.
Eva Štěpánková
Neuvěřitelný poklad z neuvěřitelné výstavy
Před dvěma tisíci lety převážela starověká loď umělecké předměty nevyčíslitelné hodnoty. Majitel sbírky, osvobozený otrok Cif Amotan II, se ale nákladu nedočkal. Loď ztroskotala a její poklady zmizely. Až do roku 2008...
Eva Štěpánková
Benátky a jejich Bienále
Jsem zodpovědný občan, samozřejmě jsem využila právo vyjádřit se k budoucnosti země, kde žiji, ale momentálně jsou mojí volbou vzpomínky na úplně jinou, příjemnější událost.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 53
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 609x