VOGUE podle mého gusta?

Vy vážně nevíte, co je to Vogue? Jak jste s tím mohli existovat? Že neumíte anglicky? Aha, ale teď už neexistuje výmluva, protože přichází česká verze a vaše životy začnou mít konečně smysl.

Samozřejmě přeháním, ale podobně si mohly koncem srpna připadat všichni ti, jejichž okolí vzalo útokem trafiky s prvním vydáním české verze magazínu Vogue. Jeho název znamená v překladu styl, móda, takže je jasné, kdo se o tento nejvlivnější světový módní časopis nejvíc zajímá.

Osobně jsem si českou verzi nekoupila, počkám si, jaký bude další osud "české cesty", kterou naznačila obálka. V srpnu jsem ale měla s Vogue úplně jiný zážitek, o který se chci dnes s vámi podělit.

Když v roce 1892 Arthur Baldwin Turnure začal vydávat týdeník, který by informoval newyorskou smetánku o kulturní nabídce, už od začátku kladl důraz na kvalitní grafickou stránku, obsah i vzhled publikace, která by mohla být důstojně vystavena na stolcích v bohatých rodinách. Zaměřoval se hlavně na životní styl, oblečení a místa, kde trávila volný čas společenská smetánka.

Před Turnurovou smrtí v roce 1905 koupil týdeník mladý právník a publicista Condé Montrose Nast, jehož vizí bylo propojit luxusní značky s potencionálními zákazníky novým způsobem. K tomu potřeboval zajistit tu opravdu nejvyšší grafickou kvalitu i obsah. A právě fotografie se stala základním prostředkem, jak přenést do časopisu opravdový životní styl.

Aby zajistil co nejlepší úroveň fotografií, Condé Nast podporoval mladé, talentované fotografy a uzavíral s nimi exkluzivní smlouvy. Zároveň najímal umělce, ilustrátory a umělecké ředitele z celého módního světa a dával jim velkou tvůrčí svobodu, aby mohli pracovat na výrazné podobě časopisu.

 A právě úžasným fotografiím, které tolik proslavily Vogue, je věnována výstava VOGUE Like a Painting, kterou jsem viděla začátkem srpna v Kodani. Už název napovídá, že na více než 60 zvětšeninách stylizovaných fotografií z osmdesátileté historie fotoarchivu Condé Nast jsou zřejmé vlivy různých uměleckých směrů od rokoka až po pop-art a v jednotlivých částech můžete vidět, jak se s náměty vypořádali dvorní fotografové Vogue jako například Annie Leibovitz, Peter Lindbergh, Tim Walker nebo Cecil Beaton, jehož několik fotografií vystavených v Kodani pro mně přebilo celou jeho výstavu v Museu Kampa.

Expozice je rozdělena na několik tématických částí, místo zde má například i portrét, kde někteří fotografové přímo odkrývají inspiraci světovými malíři, jako je nově podaná podoba Dívky s perlou, původně od Johannese Vermeera a mnoho dalších.

Fotografie se dávno zařadila mezi uznávané části umění a tato výstava to jen dokazuje. Navíc v případě Kodaně je ještě přidanou hodnotou prostředí, kde se koná. Galerie GL Strand se nachází v centru města v domě z roku 1750, který byl přes osmi lety citlivě zrekonstruován a kde do jednotlivých pater kráčíte po krásném původním dřevěném schodišti.

Byl to nádherný zážitek a právě proto jsem byla zřejmě naladěná trochu jinak, než na Karolinu Kurkovou coby Olgu Havlovou na titulní stránce české verze. Nekritizuji, celé vydání jsem neviděla a můj život běží i tak dál.

Vogue Like a Painting