Žilo, bylo jedno hlavní město v zemi na severu Evropy, kde kupodivu už dávno věděli, že nejen sůl je nad zlato. Osvícení vládci nemysleli jen na své zlaťáky, ale naslouchali učencům a záleželo jim na tom, aby se jejich poddaným nejen dobře žilo, ale také dýchalo a byli zdraví. A tak už je léta vedli k tomu, že důležité není jen to, co se odehrává u nich v kuchyni, ale i venku za dveřmi. Proto se také stalo, že na začátku 21. století pro jejich poddané nebylo slovo ekologie, recyklace a udržitelný rozvoj nadávkami jako třeba v zemi jakéhosi Švejka, kde odnést krabici od pizzy do dva metry vzdáleného kontejneru tříděného odpadu znamenalo pro některé obyvatele problém. Nehledě na to, že momentální vládce této země označoval potupnými výrazy ty, kterým o životní prostředí šlo. Severská zemědělská země rozkládající se na ostrovech v moři měla štěstí, protože nemusela řešit tak velké znečištění vzduchu průmyslovými odpady jako ostatní. Ale i přesto nechtěli vládci zaneřádit zemi skládkami, a tak více než polovina nerecyklovatelného odpadu byla spalována. Navíc se rozhodli sáhnout hluboko do královské pokladny a darovat poddaným krásnou novou spalovnu, která by zásobila elektřinou téměř celé město, vůbec by nepáchla, ale dokonce by sloužila lidem k zábavě. A nechali ji postavit slavným ateliérem 400 metrů od královského paláce, aby se na ni přes kanál mohli dívat...
Asi už dost pohádky, která pohádkou opravdu není. Všechno začalo tím, že po příletu do Kodaně jsem skoro z každého místa ve městě viděla dál nebo blíž na obzoru velmi elegantní zajímavou stavbu s polovičním komínem, z kterého podle směru větru unikal téměř průhledný bílý "kouř". Postupně jsem byla čím dál zvědavější, o co se vlastně jedná a když jsem našla díky Googlu detaily, nechtělo se mi věřit vlastním očím. Nádherná stavba je spalovna odpadu, na jejíž střeše bude za prvé vyhlídková restaurace a za druhé unikátní lyžařská sjezdovka s umělým sněhem a to všechno již v provozu! To už bylo jasné, že neodjedu, dokud všechno nespatřím. Vydala jsem se autobusem na úplný okraj ostrova Amager, do bývalé průmyslové zóny, kde stojí obytné domy, při cestě rostou obrovské keře ostružin a vzduch je čistý jak v šumavských hvozdech. Ocitla jsem se ale před staveništěm, protože spalovna je sice v provozu, ale lyžařský svah se teprve montuje. Po otevření zřejmě v příštím roce nebude mít veřejnost k dispozici jen sjezdovku a vyhlídkovou restauraci, ale také travnatou plochu pro pikniky a zvenku osmdesátimetrovou horolezeckou stěnu. A jako připomínku emisí budou moct návštěvníci pozorovat kruhy z páry, které bude vypouštět komín pokaždé, když se ve speciální komoře nahromadí 250 kilogramů CO2.
Ovšem hlavní přínos této stavby s nádherným pláštěm z aluminia je, že podle autorů by měla být nejekologičtější spalovnou na světě a nebude zatěžovat životní prostředí. Navíc se v těsné blízkosti v současné době staví nový blok současné elektrárny, která po svém otevření v roce 2020 bude zpracovávat výhradně biomasu, na což bude odkazovat i její nový design tvořený zavěšenými kmeny stromů. Architekti těchto staveb byli pečlivě vybráni v rozsáhlých výběrových řízení i proto, že město Kodaň chtělo, aby se staly výrazným bodem na horizontu města. Ovšem jejich hlavní přínos bude v tom, že přispějí ke snaze Kodaně stát se do roku 2025 prvním městem na světě tzv. carbon free, to je bez zplodin uhlíku v ovzduší s tím, že navíc její spalovna bude mít nejčistší spalování na světě.
Do Dánska jsem se vydala hlavně kvůli architektuře a designu, ale po návratu domů musím přidat ještě obdiv k péči o životní prostředí a veřejný prostor.
A alespoň jedna dobrá zpráva pro nás nakonec. První, co jsem na staveništi lyžařského svahu spatřila, bylo auto s českou poznávací značkou. Nejen, že pro slavnou architektonickou kancelář BIG, která projektovala Amager Bakke pracuje i český architekt Jan Magasanik, ale celé složité opláštění fasády, které muselo projít mnoha testy, zajišťuje česká firma Sipral.