Proč jsme asi chyběli na Expo 98?
Někdy je dobře, když člověk určité věci odloží a později se na ně podívá díky zkušenostem i z jiného úhlu. Před cestou do Lisabonu bylo hlavní, co jsem o tomto městě věděla (mimo Remarquea), že se tam konalo skoro před dvaceti lety Expo 98 a že jeho architektura, na které se podíleli špičkoví architekti, stojí určitě za zhlédnutí.
Jak jsem postupně vstřebávala další informace, tím víc ve mně rostla úcta a obdiv k Portugalcům, až donedávna jednomu z nejchudších národů Evropy, kterému sice po válce pomohl částečně Marshallův plán a nejvíce vstup do Evropské unie, ale hlavně to, že peníze a fondy využili opravdu na to, na co byly určeny - infrastrukturu a výstavbu. Stejně tak odpovědně a s moderním myšlením postupovali i co se týče Expa. Na rozdíl od velkorysé architektury, jejich finanční plánování bylo ryze racionální a efektivní a na dobu před dvaceti lety i překvapivě ekologické.
Pro areál byl vybrán pětikilometrový pruh pobřeží o rozloze 200 hektarů na východní periferii města, kde původně stály rozbořené rafinerie, sklady ropy a otevřené skládky, díky nimž byla půda znečištěna průmyslovými odpady. Portugalci se od začátku chtěli vyvarovat chyb předešlých rozmáchlých světových výstav, a proto vybrali toto území, které po rekultivaci mělo sloužit jako další obytná část Lisabonu. A hlavně - slovem dne byla recyklace. Z oblasti bylo odvezeno a v pecích roztaveno přes 35 tisíc tun ocelového odpadu, původní žulové bloky posloužily na stavbu nových cest, kamenné zdivo a cihlové zdi byly rozdrceny a použity na kanalizaci a zlepšení kvality půdy.
Aby oblast nezůstala opušěná, jako se to stalo například v Seville v roce 1992, každá budova byla ještě před stavbou prodaná a zajištěno její budoucí využití. Jako připomínka původního stavu byla ponechána pouze věž rafinérie, která během výstavy sloužila jako rozhledna a dnes je součástí luxusního hotel Myriad.
Lisabon díky přípravám na Expo 98 získal novou linku metra, byl postaven dopravní terminál Gare do Oriente a pro spojení s jihem Portugalska byl přes záliv vystavěn nádherný nejdelší evropský most Vasco da Gama, který měří 17 kilometrů.
Vzhledem k tomu, že hlavní pavilony se měly po skončení výstavy podle urbanistického plánu stát částí města, byly postaveny podle jednotného architektonického plánu s tím, že vystavující země si v nich budou pouze pronajímat prostory. Dále existovala nabídka modulových montovaných pavilonů 16 x 16 metrů nebo 256 metrů čtverečních, které bylo jednoduché po skončení výstavy složit a odvézt.
Když dnes vystoupíte z metra ve stanici Oriente, která je součástí gigantického terminálu, kde se kříží železnice i autobusové linky a pokocháte se pohledem na její úžasnou stavbu, kterou navrhl věhlasný španěslký architekt Santiago Calatrava, jehož oblíbeným motivem jsou tvary palmových listů, prakticky po pár krocích se ocitnete v bývalé vstupní bráně Expo 98, která byla přestavěna na několikapatrové nákupní centrum Vasco da Gama, v němž si občas připadáte jako na palubě lodi nejen proto, že podlahy jsou vykládané dřevem a interiér naznačuje podpalubí. Jméno tohoto mořeplavce a 500. výročí jeho plavby do Indie bylo tématem Expo 98, které znělo Oceány - dědictví pro budoucnost.
Výstavní areál se dnes nazývá Parque das na?oes neboli Park národů a je důkazem toho, že záměr pořadatelů se do písmene naplnil. Tento prostor žije, jeden z pavilonů, Utopia, který pojme 10 tisíc diváků, slouží pro koncerty, největší počet návštěvníků zřejmě míří do bývalého Pavilonu oceánů, dnes největšího evropského oceanária, úžasný pavilón Portugalska, navržený architektonickou hvězdou Álvarem Sizou Vieirou, jehož betonová plachta vám bere dech, se stal výstavním centrem. V dalších stavbách jsou restaurace, bowling, v poslední době přibylo i kasino, zůstala zachována i lanovka, z které si můžete celý areál prohlédnout svrchu. Hlavně ale blízkost řeky, metra, rozlehlé prostory lákají jednotlivce i rodiny k pohybu a procházkám. Celkově se okolí stalo "dobrou adresou", na které sídlí mnoho zahraničních firem a byly vystavěny rezidenční komplexy pro 25 tisíc nájemníků.
Otázkou zůstává, proč v roce 1998 Česká republika odmítla pozvání portugalského premiéra a výstavy se nezúčastnila.Oficiální zdůvodnění znělo, že to bylo kvůli odtažitému tématu a z finančních důvodů. Velmi zvláštní rozhodnutí, vzhledem k tomu, že za prvé Portugalsko nevyžadovalo nájemné za výstavní prostory, protože je pokrylo ze sponzorských darů, prodeje pozemků a dalšího využití objektů, takže vystavující státy ušetřily až 40 procent obvyklých nákladů. A jak tehdy prohlásil podle HN člen přípravného výboru Joao Velez, oceány tvoří dvě třetiny zemského povrchu, ovlivňují klima na Zemi, její ekologickou rovnováhu, jsou mimo jiné prostorem pro mořeplavbu a zdrojem přírodního bohatství. Žádná země k nim nemůže být lhostejná... Navíc Česká republika stavěla lodi, měla námořní flotilu a je spojena s oceány říčními toky. Význam prezentace před světem pochopilo například Slovensko, Makedonie, Rakousko, Vatikán, dokonce i Severní Korea a Zair.
Ať už to tehdy bylo jakkoli, naše vlajka dnes mezi ostatními v areálu nevlaje. Ovšem pro Portugalsko znamenalo Expo 98 obrovský úspěch a zvýraznilo tento houževnatý národ zaslouženě na mapě Evropy. Výstavou prošlo od 22. května do 30. září 1998 přes 11 milionů návštěvníků a největším uznáním asi je, že BIE (Mezinárodní úřad pro výstavnictví, založený v roce 1928 v Paříži) důrazně doporučil všem dalším pořadatelům, aby se řídili příkladem Lisabonu a podmínili pořádání Expa přínosem pro městský rozvoj.
Parque das nacoes |
Eva Štěpánková
Dům, který mi byl nejmilejší
Necelých 50 kilometrů od Liberce v německém Löbau se v sousedství zahrádkářské kolonie nachází skvost, který byste tam nečekali. A není divu, že je zařazen do čtveřice nejlepších světových modernistických obytných vil.
Eva Štěpánková
Modrá je tentokrát opravdu dobrá
Nemám představu, kolik z vás je na tom jako já a o této unikátní stavbě nikdy neslyšelo, pro mě byla velkým překvapením.
Eva Štěpánková
Danubiana - neznámý poklad u sousedů
Objevujete také rádi nová zajímavá místa? Chcete si přidat do seznamu něco originálního a u nás ne moc známého?
Eva Štěpánková
Stříbrný had nad dánskou dálnicí
Byla jsem na něj moc zvědavá, ale přišel covid a zbyly jen fotografie na webu. Ale jakmile to šlo, vydala jsem se za ním. A nezklamal mě.
Eva Štěpánková
Proč jsem nejela do Barcelony za Gaudím
Nejdříve plány zhatila zlomená ruka plus lockdown, za rok další lockdown, a proto jakmile bylo jasné, že se dá opět cestovat, vydala jsem se letos v březnu na třetí pokus do hlavního města Katalánska. Ale ne za Gaudím.
Eva Štěpánková
Elvis a Sputnik v Berlíně
Taky cítíte, že je čas na chvíli se vymanit z nekonečného kola negativních, nepříjemných a někdy přímo nepochopitelných informací a připomenout si příjemné a zajímavé momenty například z prázdninových cest?
Eva Štěpánková
Konečně na cestě!
Letošní podivný rok nepřeje cestování za hranice a už to vypadalo, že léto strávím sentimentálním prohlížením fotografií z minulých let. Ale pak se objevila informace o dostupné výstavě, kterou jsem musela vidět, covid necovid.
Eva Štěpánková
Celnice, kterou projdete bez obav
Šedivé dušičkové mraky a krátící se dny mě přiměly připomenout si azurové nebe a konečně napsat něco o místě, které v bedekrech o Benátkách nebývá největším favoritem.
Eva Štěpánková
Tohle že je knihovna?
Upoutá vás na první pohled, i když jen na fotografii. Ale teprve když její štíhlou siluetu vidíte ve skutečnosti a uvědomíte si, jak je začleněna do okolí, oceníte nejen její originální architekturu.
Eva Štěpánková
Louisiana opravdu není jen v Americe
Sedíte a vnímáte příjemný vánek, přivřenýma očima sledujete odlesky paprsků na mořské hladině Oresundské úžiny, kolem jemně šumí listí vzrostlých stromů. Je těžké odejít, ale vy už teď víte, že sem se jednou určitě vrátíte.
Eva Štěpánková
Studentská kolej, z které se vám zatočí hlava
Tu zajímavou stavbu na jihu Kodaně jsem obdivovala už několikrát, ale pokaždé bohužel jen zvenčí. Až letos byly jedny z několika vstupních dveří otevřené a já se konečně ocitla v zeleni uprostřed kruhové budovy.
Eva Štěpánková
VOGUE podle mého gusta?
Vy vážně nevíte, co je to Vogue? Jak jste s tím mohli existovat? Že neumíte anglicky? Aha, ale teď už neexistuje výmluva, protože přichází česká verze a vaše životy začnou mít konečně smysl.
Eva Štěpánková
Geniální nápady bývají jednoduché
Jenom zábradlí a rampy z dálky napovídají, že prázdná jáma bývalého doku v Helsingoru něco skrývá. Až teprve na samém okraji užasle pochopíte... Ten projekt byl velkou výzvou. A BIG ji přijali a zvítězili nejen v soutěži.
Eva Štěpánková
Je opravdu něco shnilého ve státě dánském?
Být či nebýt, tajemný duch zjevující se na hradbách a dánský princ Hamlet, kterého sžírá myšlenka, že jeho otec byl otráven strýcem, aby se zmocnil vlády a královny, to se většině lidí vybaví při vyslovení názvu Elsinor.
Eva Štěpánková
Benátky a ostrov, který byste neměli letos minout
Pod nohama mi praská suché jehličí, cítím jeho typickou středomořskou vůni. Je horko, ale mořský vánek je chladivý a jediný zvuk na ostrově obstarávají cikády. Přitom jsem jen nedaleko od přeplněného San Marco. Je to vůbec možné?
Eva Štěpánková
Konečně New York!
Už je to měsíc, co jsem se vrátila z New Yorku a stále přemýšlím, co na mně zanechalo největší dojem. Asi by to trvalo ještě nějakou dobu, protože je z čeho vybírat a tak se dnešek stal dnem D, kdy jednoduše začínám psát...
Eva Štěpánková
Templáři mezi izraelskými mrakodrapy
Na toulkách po Tel Avivu jsem se dostala i na místo, které bylo před dvaceti lety pouze plné nevzhledných dřevěných domků, v nichž sídlily vojenské kanceláře, kolem prach a písek. Nepřekvapil mě ovšem jen nový vzhled...
Eva Štěpánková
Návrat do země zaslíbené
Už dlouho mě lákalo se tam alespoň na pár dní vrátit a podívat se na všechno trochu jinýma očima. A koncem loňského roku se po všech stránkách zadařilo a já se ocitla těsně před Vánoci v Tel Avivu.
Eva Štěpánková
Neuvěřitelný poklad z neuvěřitelné výstavy
Před dvěma tisíci lety převážela starověká loď umělecké předměty nevyčíslitelné hodnoty. Majitel sbírky, osvobozený otrok Cif Amotan II, se ale nákladu nedočkal. Loď ztroskotala a její poklady zmizely. Až do roku 2008...
Eva Štěpánková
Benátky a jejich Bienále
Jsem zodpovědný občan, samozřejmě jsem využila právo vyjádřit se k budoucnosti země, kde žiji, ale momentálně jsou mojí volbou vzpomínky na úplně jinou, příjemnější událost.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 53
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 609x