Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nudíte se v metru? Zajeďte si do Lisabonu.

16. 05. 2017 21:00:06
Nikdy by mě nenapadlo, že po návštěvě Lisabonu nebudu nadšená jen z celkové atmosféry města, jeho historických částí a moderní architektury, ale i z obyčejného dopravního prostředku, který mi doma moc potěšení nepřináší.

Před odletem na vysněnou návštěvu portugalské metropole jsem počítala s tím, že mě určitě okouzlí atmosféra města, o níž už jsem tolik slyšela. Teď jsem zpátky a první, o co bych se chtěla podělit, je kupodivu nadšení z lisabonského metra.

Netýká se jen způsobu cestování, který díky jednoduchému značení umožní i cizinci pochopit systém přestupů mezi čtyřmi linkami s 56 stanicemi a samozřejmě existence linky metra na letiště, kterou najdete v každém vyspělém městě s výjimkou Prahy. Ani turniketů u vchodů a východů z nástupišť, které snímají jednoduché karty nabité na různé typy dopravy a bez nutné existence revizorů prostě neplatícího člověka nepustí ani dovnitř ani ven (stejný systém existuje na vlakovém nádraží, u autobusů a trajektů). Chybí zde i zmatení turisté, kteří se v Praze snaží pochopit předpotopní automaty na jízdenky, uvnitř vozů metra lapají název stanice a u mapy se dohadují, kde jsou. Tady je to jednoduché - hlášení je sice také v rodném jazyce, ale zároveň se na obrazovce objeví název stanice, jako to u nás bývá pouze v lepších vlacích.

První nápad postavit v Lisabonu podzemní dráhu se objevil už v roce 1888, ovšem až teprve po druhé světové válce, po které neutrální Portugalsko přijalo Marshallův plán, dostal tento plán zelenou a v roce 1959 byla otevřena první linka metra, která se velmi osvědčila.

Postupně vznikly čtyři linky, které mají nezvyklá romantická označení. Modrá (Linha Azul) má ve znamení racka, žlutá (Linha Amarela) slunečnici, zelená (Linha Verde) obchodní plachetnici karavelu a červená (Linha Vermelha) kompas. Všechny tyto znaky odkazují hrdě na portugalskou námořní tradici a obchodní úspěchy.

Důvodem, proč ale tohle všechno píšu, je výtvarná a architektonická stránka metra. Azulejos (z arabského az-zulayi), čili leštěné dlaždice ve všech velikostech, tradiční portugalský produkt, převzatý od Španělů, který na povrchu obdivujete na domech a ve veřejném prostoru, se na obkladech všech stanic používá už od úplného začátku. Ovšem za to, že se metro stalo v podstatě podzemní výtvarnou galerií, mohou zvláště v 90. letech vybudované nebo zrekonstruované stanice, kde dostali velkorysou příležitost renomovaní portugalští i zahraniční umělci. Bohužel jsem neměla možnost vidět všechny interiéry, ale i ty stanice, kterými jsem projížděla anebo na nich přestupovala, mně okouzlily svou nápaditostí a odvahou investora oslovit i kontroverzní umělce. Absolutní špičkou je stanice Oriente, věnovaná vodnímu živlu, která se stala vstupní branou pro Expo 98 a je součástí komplexu železniční stanice a autobusového nádraží. Zde se snoubí umělecký rozlet s gigantickou stavbou věhlasného španělského architekta Santiaga Calatravy, která i přes svou velikost působí naprosto odlehčeně a nutí vás přímo zatajit dech (o samotné stavbě nádraží až někdy příště).

Ano, jsou ještě na světě města, kde se nebojí a hlavně umí spojit tradici s moderní architekturou, což je můj hlavní pocit po odjezdu z toho nádherného města. A je mi jasné, že se tam brzy vrátím, protože tohle byl jen začátek jednoho krásného přátelství, jak říká klasik.

P. S. Závěrem se omlouvám za kvalitu fotografií, z nichž většina byla mým mobilem pořízena ve spěchu a nebo dokonce za jízdy.

Turnikety pro vchod a východ.
Cais do Sodré
Nechci si vymýšlet, jméno téhle stanice jsem zapomněla...
Oriente
Oriente
Oriente
Ze stanice Oriente vstupujete do areálu bývalého Expo 98.
Výstup ze stanice Cais do Sodré.
Oriente
A zase kachličky...
Oriente
Olivais
Uvnitř vagonu.
Vstup i výstup do stanice na letišti je lemován karikaturami známých portugalských umělců a vědců.
Oriente (Eva Štěpánková)
Stanice Oriente. (Eva Štěpánková)

Autor: Eva Štěpánková | úterý 16.5.2017 21:00 | karma článku: 19.93 | přečteno: 661x

Další články blogera

Eva Štěpánková

Co v průvodci po Lisabonu chybělo...

Dojmů z Lisabonu mám spoustu, ale nejvíc mě nadchla stavba, jejíž detaily v žádném bedekru nenajdete. Je otevřena od listopadu 2016 a nebýt známého českého propagátora architektury, který mi ji doporučil, nevěděla bych o ní také.

18.5.2017 v 23:45 | Karma článku: 10.55 | Přečteno: 279 | Diskuse

Eva Štěpánková

Opravdu jen Příběh služebnice?

Mrazí mě. Co mi to jen připomíná? Že tohle se přece u nás nemůže stát? Ale ano, za určitých podmínek není místo na světě, kde by k něčemu podobnému nemohlo dojít, říká spisovatelka Margaret Atwoodová, autorka románové předlohy.

1.5.2017 v 23:03 | Karma článku: 10.99 | Přečteno: 818 | Diskuse

Eva Štěpánková

Talent jako prokletí?

Šatna baletní hvězdy těsně před představením. Mladý muž si s úsměvem před kamerou sype do hrsti povzbuzující prášky, srká tekutinu z lahvičky s poznámkou, že prý byla vyvinuta pro americkou armádu a za chvíli ho nakopne k výkonu.

16.1.2017 v 0:26 | Karma článku: 9.10 | Přečteno: 389 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Jan Sviták

Nejlepší věci jsou zadarmo

Pokud máte rádi původní českou literaturu a zajímají vás stálice literárního nebe, nebo nově explodující materiál, sáhněte po časáku s názvem Partonyma. A pokud literaturu nemusíte, nevadí, určitě něco dávají v telce.

27.5.2017 v 11:35 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 122 | Diskuse

Karel Sýkora

Ten pes hraje kulečník líp než já... :-)

Kulečník (někdy používaný název biliard) je dovednostní sport hraný pomocí tága, které se používá na strkání koulí po stole potaženém plátnem.

27.5.2017 v 11:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 64 |

Karel Sýkora

Katalog digitálních projektů

Since 2012 the Catalogue of Digital Editions has been gathering digital editions and texts in an attempt to survey and identify best practice in the field of digital scholarly editing.

27.5.2017 v 9:07 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 46 |

Dana Šumová

Hrál kdosi na hoboj

a hrál již kolik dní, hrál vždycky navečer touž píseň mollovou a aniž nerozžal si ohně pobřežní, neb všecky ohně, prý, tu zhasnou, uplovou.

26.5.2017 v 13:36 | Karma článku: 10.23 | Přečteno: 283 | Diskuse

Karel Sýkora

Evangelium rodu Abrahamova: Hluk města a vyladěné srdce

Olomoucký sbor Církve bratrské je různorodá skupina křesťanů. Společně se křesťané v tomto sboru zavázali následovat Pána Ježíše Krista, a to láskou a pomocí všem bližním, a sdílením dobré zprávy Evangelia.

26.5.2017 v 8:25 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 27 |
Počet článků 18 Celková karma 13.82 Průměrná čtenost 516

Dívám se kolem, glosuji, fotím jen mobilem, ale zato často a mojí celoživotní láskou je film. Od každého něco bych chtěla vložit do mého blogu.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.