Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nudíte se v metru? Zajeďte si do Lisabonu.

16. 05. 2017 21:00:06
Nikdy by mě nenapadlo, že po návštěvě Lisabonu nebudu nadšená jen z celkové atmosféry města, jeho historických částí a moderní architektury, ale i z obyčejného dopravního prostředku, který mi doma moc potěšení nepřináší.

Před odletem na vysněnou návštěvu portugalské metropole jsem počítala s tím, že mě určitě okouzlí atmosféra města, o níž už jsem tolik slyšela. Teď jsem zpátky a první, o co bych se chtěla podělit, je kupodivu nadšení z lisabonského metra.

Netýká se jen způsobu cestování, který díky jednoduchému značení umožní i cizinci pochopit systém přestupů mezi čtyřmi linkami s 56 stanicemi a samozřejmě existence linky metra na letiště, kterou najdete v každém vyspělém městě s výjimkou Prahy. Ani turniketů u vchodů a východů z nástupišť, které snímají jednoduché karty nabité na různé typy dopravy a bez nutné existence revizorů prostě neplatícího člověka nepustí ani dovnitř ani ven (stejný systém existuje na vlakovém nádraží, u autobusů a trajektů). Chybí zde i zmatení turisté, kteří se v Praze snaží pochopit předpotopní automaty na jízdenky, uvnitř vozů metra lapají název stanice a u mapy se dohadují, kde jsou. Tady je to jednoduché - hlášení je sice také v rodném jazyce, ale zároveň se na obrazovce objeví název stanice, jako to u nás bývá pouze v lepších vlacích.

První nápad postavit v Lisabonu podzemní dráhu se objevil už v roce 1888, ovšem až teprve po druhé světové válce, po které neutrální Portugalsko přijalo Marshallův plán, dostal tento plán zelenou a v roce 1959 byla otevřena první linka metra, která se velmi osvědčila.

Postupně vznikly čtyři linky, které mají nezvyklá romantická označení. Modrá (Linha Azul) má ve znamení racka, žlutá (Linha Amarela) slunečnici, zelená (Linha Verde) obchodní plachetnici karavelu a červená (Linha Vermelha) kompas. Všechny tyto znaky odkazují hrdě na portugalskou námořní tradici a obchodní úspěchy.

Důvodem, proč ale tohle všechno píšu, je výtvarná a architektonická stránka metra. Azulejos (z arabského az-zulayi), čili leštěné dlaždice ve všech velikostech, tradiční portugalský produkt, převzatý od Španělů, který na povrchu obdivujete na domech a ve veřejném prostoru, se na obkladech všech stanic používá už od úplného začátku. Ovšem za to, že se metro stalo v podstatě podzemní výtvarnou galerií, mohou zvláště v 90. letech vybudované nebo zrekonstruované stanice, kde dostali velkorysou příležitost renomovaní portugalští i zahraniční umělci. Bohužel jsem neměla možnost vidět všechny interiéry, ale i ty stanice, kterými jsem projížděla anebo na nich přestupovala, mně okouzlily svou nápaditostí a odvahou investora oslovit i kontroverzní umělce. Absolutní špičkou je stanice Oriente, věnovaná vodnímu živlu, která se stala vstupní branou pro Expo 98 a je součástí komplexu železniční stanice a autobusového nádraží. Zde se snoubí umělecký rozlet s gigantickou stavbou věhlasného španělského architekta Santiaga Calatravy, která i přes svou velikost působí naprosto odlehčeně a nutí vás přímo zatajit dech (o samotné stavbě nádraží až někdy příště).

Ano, jsou ještě na světě města, kde se nebojí a hlavně umí spojit tradici s moderní architekturou, což je můj hlavní pocit po odjezdu z toho nádherného města. A je mi jasné, že se tam brzy vrátím, protože tohle byl jen začátek jednoho krásného přátelství, jak říká klasik.

P. S. Závěrem se omlouvám za kvalitu fotografií, z nichž většina byla mým mobilem pořízena ve spěchu a nebo dokonce za jízdy.

Turnikety pro vchod a východ.
Cais do Sodré
Nechci si vymýšlet, jméno téhle stanice jsem zapomněla...
Oriente
Oriente
Oriente
Ze stanice Oriente vstupujete do areálu bývalého Expo 98.
Výstup ze stanice Cais do Sodré.
Oriente
A zase kachličky...
Oriente
Olivais
Uvnitř vagonu.
Vstup i výstup do stanice na letišti je lemován karikaturami známých portugalských umělců a vědců.
Oriente (Eva Štěpánková)
Stanice Oriente. (Eva Štěpánková)

Autor: Eva Štěpánková | úterý 16.5.2017 21:00 | karma článku: 20.90 | přečteno: 706x

Další články blogera

Eva Štěpánková

Irsko už dávno není jen Guinness

Další cesta přerušila mé vzpomínky na Lisabon, ale na dlouho jsem se jich nezbavila, protože i v Dublinu se nečekaně našel důvod si ho připomenout. No, není to osud?

23.7.2017 v 22:45 | Karma článku: 5.11 | Přečteno: 209 | Diskuse

Eva Štěpánková

Tentokrát opravdu naposledy o Lisabonu

Blíží se další cesta, ale já jsem občas při prohlížení fotografií duchem v Lisabonu. Ti, kdo tam byli, jistě moje rozpoložení pochopí...

6.7.2017 v 10:59 | Karma článku: 4.96 | Přečteno: 270 | Diskuse

Eva Štěpánková

Proč jsme asi chyběli na Expo 98?

Původně jsem chtěla uzavřít svůj malý cyklus z Lisabonu hlavně pohledem na architekturu spojenou s oblastí bývalého Expo 98, ale při hledání detailů mě překvapilo, že naše republika se tohoto velmi úspěšného veletrhu nezúčastnila.

19.6.2017 v 11:02 | Karma článku: 8.41 | Přečteno: 376 | Diskuse

Eva Štěpánková

Z pohádky do pohádky aneb Co je to Sintra

Nejdřív si s úsměvem pomyslíte, že fotograf trochu čaroval s barvami. Jenže pak stojíte před bránou zámku, jehož barvy i v podmračeném počasí svítí do kraje a musíte uznat, že něco takového asi není jen tak někde k vidění.

5.6.2017 v 21:39 | Karma článku: 6.66 | Přečteno: 199 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

Mr. Big – Undertow

Mr. Big je americká rocková skupina, založená v roce 1988 v Los Angeles ve státě Kalifornie. Původní sestava skupiny byla: zpěvák Eric Martin, bubeník Pat Torpey, baskytarista Billy Sheehan a kytarista Paul Gilbert.

26.7.2017 v 18:23 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 22 |

Miroslav Mlynář

Hermetický řád Zlatého úsvitu

V článku najdete shrnutí historie a nástin učení jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších okultních řádů všech dob.

26.7.2017 v 10:24 | Karma článku: 10.70 | Přečteno: 341 | Diskuse

Karel Sýkora

Pet Shop Boys – Being Boring

Pet Shop Boys je britská hudební skupina. Tvoří ji Neil Francis Tennant a Christopher Sean Lowe. Neil se věnuje především textům a zpěvu, Chris skládání hudby.

26.7.2017 v 5:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 67 |

Jan Matuška

Miloš Zeman recenzuje knihy - Díl první: Ústava České republiky

Moji milí občané, tedy vy, co jste mne volili. Už několikrát a opakovaně jsem byl svědkem toho, jak novinářská žumpa a Sörösem placená lumpenkavárna nařkli mé voliče z primitivnosti a nevzdělanosti.

25.7.2017 v 17:37 | Karma článku: 13.93 | Přečteno: 321 | Diskuse

Karel Sýkora

Plastický chirurg na dovolené... :-)

Miroslav Kemel je český karikaturista a písničkář. Živí se tvorbou kreslených vtipů. První vtip mu otiskli v deníku Práce v roce 1987, v roce 1989 publikoval v Dikobrazu.

25.7.2017 v 17:28 | Karma článku: 5.44 | Přečteno: 137 |
Počet článků 23 Celková karma 7.61 Průměrná čtenost 493

Dívám se kolem, glosuji, fotím jen mobilem, ale zato často a mojí celoživotní láskou je film. Od každého něco bych chtěla vložit do mého blogu.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.