Dopis Belmondovi
Můj milovaný Belmondo, bylo to včera krásné setkání po letech. Osmdesát minut nesentimentálních vzpomínek na bohatý život i natáčení a projížďky prosluněnými aktraktivními místy, kde jsi natáčel – Azurové pobřeží, Rio de Janeiro, Řím, Paříž. I když už je ti přes osmdesáttři a následky mrtvice jsou ještě trochu znát, pořád jsi to ty - chlap, šarmér, osobnost, francouzský národní poklad Bébel, věčný kluk. Byl jsi hrdinou mého mládí a nikdy by mně nenapadlo, že čím budu starší, tím víc budu obdivovat tvoje herectví a schopnosti. Tvoji hrdinové byli opravdu z masa a kostí, pro život fyzicky i psychicky dobře vybavení, nepotřebovali CGI triky, digitální úpravy svalové hmoty nebo bobule a speciální fyzickou přípravu před natáčením. Byl jsi to prostě ty, který jsi jim poskytl své tělo a ducha a stal se někým jiným. Ať to byl mladý kněz, zloděj na útěku, zbojník, voják, policajt... Těch posledních bylo hodně a hlavně díky nim tě většina lidí zná. Přišel jsi ve vhodnou dobu, nastupovala generace nové vlny šedesátých let, začínala éra odlišné kinematografie, která přinesla i jiné požadavky na vzhled filmových hrdinů. A byl to právě tvůj obličej omlácený z boxu, který byl opakem uhlazených hezounů, který zabral. Samozřejmě to nebylo jen o tom, kdybys neměl talent a nebyl charismatická osobnost, zapadl bys. Ale ty jsi filmem U konce s dechem (1960) dech hluboko nabral, ustál slávu, ke které tě vystřelil a docela přirozeně pokračoval ve své vzestupné filmové kariéře. A to nemluvím o tvém návratu na divadelní jeviště už ve věku lehce pokročilém, kdy ti půl hodiny tleskalo publikum v Paříži na derniéře Keana anebo tě zbožňovalo jako Cyrana...
A teď přichází do kin dokument Belmondo (Belmondo par Belmondo, 2016). Velký dík tvému synovi Paulovi, že se rozhodl připomenout historii tvojí kariéry a spolu se štábem tě naložil do historického Ferrari a do letadla a vypravili jste se na místa, kde jsi natáčel rozhodující filmy tvé kariéry, které připomínají úryvky z nich. A jsou to milá setkání nejen pro tebe. Na plátně se připomíná generace francouzských herců (Claude Brasseur, Jean Rochefour a další známé tváře), kteří byli tvými přáteli a zároveň jste společně hráli ve filmech ať už na stejné nebo opačné straně zákona a samozřejmě i proslulí režiséři. Bohužel už nežije tvůj kamarád a režisér Philippe de Broca, režisér a scenárista, který přesně vystihl tvé schopnosti a natočil s tebou mimo jiné dva kultovní filmy Muž z Ria a Muž z Acapulca, které spolehlivě baví další a další generace. Připomínáš, že jsi to byl ty, kdo do francouzského a možná i evropského filmu přinesl zámořskou ležérnost, protože tvoji policajti nechodili v obleku. Bylo to zřejmě i praktické, protože tvoje kaskadérské kousky, které jsi předváděl, aniž by ses nechal zastupovat a honičky po střechách, by sako asi nevydrželo.
Samozřejmě, že jsi byl živel. Obrovské charisma, fyzická přitažlivost, žen kolem bylo hodně a ty sám přiznáváš, že ses nezdráhal užívat si života. Od rodiny s třemi dětmi jsi odešel za Ursulou Andres, kterou jsi poznal při natáčení Muže z Hong Kongu a naposledy ses stal otcem v roce 2003 ve svých sedmdesáti letech, když tvoje tehdejší žena byla o 32 let mladší.
Já ti ale ještě jednou děkuji za tu hodinu a půl, kdy jsem se vrátila do mládí, do dob, kdy všechno bylo buď černé nebo bílé, hrdinové kladní nebo záporní a hlavně díky tobě existovali pořádní chlapi, kteří byli pro život připraveni nejen fyzicky, ale dokázali se na věci podívat s humorem a s nadhledem. Říkají to o tobě ve filmu kamarádi a je to zjevné i z tvého celého života - nikdy jsi netrpěl syndromem přebujelého ega, jak se to často stává úspěšným umělcům nebo i lidem z ostatních oborů.
P. S. A vám všem ostatním tenhle dokument vřele doporučuji.
Eva Štěpánková
Dům, který mi byl nejmilejší
Necelých 50 kilometrů od Liberce v německém Löbau se v sousedství zahrádkářské kolonie nachází skvost, který byste tam nečekali. A není divu, že je zařazen do čtveřice nejlepších světových modernistických obytných vil.
Eva Štěpánková
Modrá je tentokrát opravdu dobrá
Nemám představu, kolik z vás je na tom jako já a o této unikátní stavbě nikdy neslyšelo, pro mě byla velkým překvapením.
Eva Štěpánková
Danubiana - neznámý poklad u sousedů
Objevujete také rádi nová zajímavá místa? Chcete si přidat do seznamu něco originálního a u nás ne moc známého?
Eva Štěpánková
Stříbrný had nad dánskou dálnicí
Byla jsem na něj moc zvědavá, ale přišel covid a zbyly jen fotografie na webu. Ale jakmile to šlo, vydala jsem se za ním. A nezklamal mě.
Eva Štěpánková
Proč jsem nejela do Barcelony za Gaudím
Nejdříve plány zhatila zlomená ruka plus lockdown, za rok další lockdown, a proto jakmile bylo jasné, že se dá opět cestovat, vydala jsem se letos v březnu na třetí pokus do hlavního města Katalánska. Ale ne za Gaudím.
Eva Štěpánková
Elvis a Sputnik v Berlíně
Taky cítíte, že je čas na chvíli se vymanit z nekonečného kola negativních, nepříjemných a někdy přímo nepochopitelných informací a připomenout si příjemné a zajímavé momenty například z prázdninových cest?
Eva Štěpánková
Konečně na cestě!
Letošní podivný rok nepřeje cestování za hranice a už to vypadalo, že léto strávím sentimentálním prohlížením fotografií z minulých let. Ale pak se objevila informace o dostupné výstavě, kterou jsem musela vidět, covid necovid.
Eva Štěpánková
Celnice, kterou projdete bez obav
Šedivé dušičkové mraky a krátící se dny mě přiměly připomenout si azurové nebe a konečně napsat něco o místě, které v bedekrech o Benátkách nebývá největším favoritem.
Eva Štěpánková
Tohle že je knihovna?
Upoutá vás na první pohled, i když jen na fotografii. Ale teprve když její štíhlou siluetu vidíte ve skutečnosti a uvědomíte si, jak je začleněna do okolí, oceníte nejen její originální architekturu.
Eva Štěpánková
Louisiana opravdu není jen v Americe
Sedíte a vnímáte příjemný vánek, přivřenýma očima sledujete odlesky paprsků na mořské hladině Oresundské úžiny, kolem jemně šumí listí vzrostlých stromů. Je těžké odejít, ale vy už teď víte, že sem se jednou určitě vrátíte.
Eva Štěpánková
Studentská kolej, z které se vám zatočí hlava
Tu zajímavou stavbu na jihu Kodaně jsem obdivovala už několikrát, ale pokaždé bohužel jen zvenčí. Až letos byly jedny z několika vstupních dveří otevřené a já se konečně ocitla v zeleni uprostřed kruhové budovy.
Eva Štěpánková
VOGUE podle mého gusta?
Vy vážně nevíte, co je to Vogue? Jak jste s tím mohli existovat? Že neumíte anglicky? Aha, ale teď už neexistuje výmluva, protože přichází česká verze a vaše životy začnou mít konečně smysl.
Eva Štěpánková
Geniální nápady bývají jednoduché
Jenom zábradlí a rampy z dálky napovídají, že prázdná jáma bývalého doku v Helsingoru něco skrývá. Až teprve na samém okraji užasle pochopíte... Ten projekt byl velkou výzvou. A BIG ji přijali a zvítězili nejen v soutěži.
Eva Štěpánková
Je opravdu něco shnilého ve státě dánském?
Být či nebýt, tajemný duch zjevující se na hradbách a dánský princ Hamlet, kterého sžírá myšlenka, že jeho otec byl otráven strýcem, aby se zmocnil vlády a královny, to se většině lidí vybaví při vyslovení názvu Elsinor.
Eva Štěpánková
Benátky a ostrov, který byste neměli letos minout
Pod nohama mi praská suché jehličí, cítím jeho typickou středomořskou vůni. Je horko, ale mořský vánek je chladivý a jediný zvuk na ostrově obstarávají cikády. Přitom jsem jen nedaleko od přeplněného San Marco. Je to vůbec možné?
Eva Štěpánková
Konečně New York!
Už je to měsíc, co jsem se vrátila z New Yorku a stále přemýšlím, co na mně zanechalo největší dojem. Asi by to trvalo ještě nějakou dobu, protože je z čeho vybírat a tak se dnešek stal dnem D, kdy jednoduše začínám psát...
Eva Štěpánková
Templáři mezi izraelskými mrakodrapy
Na toulkách po Tel Avivu jsem se dostala i na místo, které bylo před dvaceti lety pouze plné nevzhledných dřevěných domků, v nichž sídlily vojenské kanceláře, kolem prach a písek. Nepřekvapil mě ovšem jen nový vzhled...
Eva Štěpánková
Návrat do země zaslíbené
Už dlouho mě lákalo se tam alespoň na pár dní vrátit a podívat se na všechno trochu jinýma očima. A koncem loňského roku se po všech stránkách zadařilo a já se ocitla těsně před Vánoci v Tel Avivu.
Eva Štěpánková
Neuvěřitelný poklad z neuvěřitelné výstavy
Před dvěma tisíci lety převážela starověká loď umělecké předměty nevyčíslitelné hodnoty. Majitel sbírky, osvobozený otrok Cif Amotan II, se ale nákladu nedočkal. Loď ztroskotala a její poklady zmizely. Až do roku 2008...
Eva Štěpánková
Benátky a jejich Bienále
Jsem zodpovědný občan, samozřejmě jsem využila právo vyjádřit se k budoucnosti země, kde žiji, ale momentálně jsou mojí volbou vzpomínky na úplně jinou, příjemnější událost.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 53
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 609x