Do kin přistál Orel Eddie s mnoha dioptriemi
Není mi známo, jak proslulý byl v tehdejším Československu, ale těm, kteří sledovali televizní přenosy z olympiády, se určitě vybaví zaplněné tribuny a diváci, kteří Eddiemu za jeho nadšení a radost ze sportu fandili. Byl outsiderem, ale jemu to nevadilo, splnil si životní sen. Ten, který měl od malička, kdy se jako malý školák často večer oblékl a na matčin dotaz, kam odchází, řekl, že jede na olympiádu. Trpělivý i otrávený otec ho v dodávce jezdil znovu a znovu vyzvedávat na zastávku autobusu, kde ho nalákal k návratu domů slibem společného sledování televizní soutěže...
Brit Michael Edwards (nar. 1963), už od školních let přezdívaný Eddie, byl v dětství trochu nemotora, ale když se zakousl do sjezdového lyžování, vypracoval se tak, že mu jen těsně unikla kvalifikace na zimní olympiádu v Sarajevu v roce 1984. Po velkém zklamání přišel na nápad, jak příště nebýt odkázán na výběr z mnoha uchazečů a k velkému úžasu funkcionářů se rozhodl stát prvním britským olympijským reprezentantem ve skoku na lyžích.
V době, kdy zahraniční skokani, kteří létali vzduchem od dětství, měli za sebou stovky seskoků a kdy "létající Fin" Matti Nykänen skočil v Planici dokonce 191 metrů, Eddie začínal od píky ve 22 letech, financoval vše z úspor a s pomocí rodičů, měl navíc nevýhodu vyšší váhy a silných brýlí, které se mu pod lyžařskými rosily. Pro kvalifikaci stačilo dosáhnout "jen" 71 metrů. On ale skákal maximálně šedesát...
Dík scenáristům, že v tomto momentu přichází ve filmu režiséra Dextera Fletchera "Orel Eddie" (2016) na scénu fiktivní postava bývalého amerického reprezentanta ve skoku na lyžích, který kvůli sporům s trenérem a náklonnosti k alkoholu pracuje jako údržbář trati v lyžařském areálu v Garmisch-Partenkirchenu a jemuž samouk Eddie svými nepodařenými pokusy a pády z můstku přidělává práci. Nebudu spoilerovat předvídatelný vývoj děje, ale sledovat živočišného Hugha Jackmana, jak si konečně po Wolverinech užívá civilní role, pro kterou má díky svému sportovnímu zjevu předpoklady, je příjemné i proto, že mu autoři připravili zábavné hlášky a akce. Další kapitolou je výkon Tarona Egertona (Kingsman) v hlavní roli, kterému prostě musíte věřit a s nímž se vám sevře žaludek při pohledu dolů z devadesátimetrového můstku... Příjemná zábava s poselstvím, že není důležité zvítězit, ale zúčastnit se.
Osobně je mi snímek blízký tím, jak nenápadně zdůrazňuje potřebu psychické podpory nejbližšího okolí v případě, když se rozhodneme jít svou cestou a věnovat se něčemu, co jiným připadá bláznivé a neuskutečnitelné. Eddieho maminka (na rozdíl od skeptického otce) je ta pravá máma, která v něj věří a podpoří ho i v momentu, kdy on sám chce všeho nechat a vrátit se ke štukatérskému řemeslu. Takže pokud jsme to sami nezažili, nezapomínejme na to u svých dětí...
Eva Štěpánková
Dům, který mi byl nejmilejší
Necelých 50 kilometrů od Liberce v německém Löbau se v sousedství zahrádkářské kolonie nachází skvost, který byste tam nečekali. A není divu, že je zařazen do čtveřice nejlepších světových modernistických obytných vil.
Eva Štěpánková
Modrá je tentokrát opravdu dobrá
Nemám představu, kolik z vás je na tom jako já a o této unikátní stavbě nikdy neslyšelo, pro mě byla velkým překvapením.
Eva Štěpánková
Danubiana - neznámý poklad u sousedů
Objevujete také rádi nová zajímavá místa? Chcete si přidat do seznamu něco originálního a u nás ne moc známého?
Eva Štěpánková
Stříbrný had nad dánskou dálnicí
Byla jsem na něj moc zvědavá, ale přišel covid a zbyly jen fotografie na webu. Ale jakmile to šlo, vydala jsem se za ním. A nezklamal mě.
Eva Štěpánková
Proč jsem nejela do Barcelony za Gaudím
Nejdříve plány zhatila zlomená ruka plus lockdown, za rok další lockdown, a proto jakmile bylo jasné, že se dá opět cestovat, vydala jsem se letos v březnu na třetí pokus do hlavního města Katalánska. Ale ne za Gaudím.
Eva Štěpánková
Elvis a Sputnik v Berlíně
Taky cítíte, že je čas na chvíli se vymanit z nekonečného kola negativních, nepříjemných a někdy přímo nepochopitelných informací a připomenout si příjemné a zajímavé momenty například z prázdninových cest?
Eva Štěpánková
Konečně na cestě!
Letošní podivný rok nepřeje cestování za hranice a už to vypadalo, že léto strávím sentimentálním prohlížením fotografií z minulých let. Ale pak se objevila informace o dostupné výstavě, kterou jsem musela vidět, covid necovid.
Eva Štěpánková
Celnice, kterou projdete bez obav
Šedivé dušičkové mraky a krátící se dny mě přiměly připomenout si azurové nebe a konečně napsat něco o místě, které v bedekrech o Benátkách nebývá největším favoritem.
Eva Štěpánková
Tohle že je knihovna?
Upoutá vás na první pohled, i když jen na fotografii. Ale teprve když její štíhlou siluetu vidíte ve skutečnosti a uvědomíte si, jak je začleněna do okolí, oceníte nejen její originální architekturu.
Eva Štěpánková
Louisiana opravdu není jen v Americe
Sedíte a vnímáte příjemný vánek, přivřenýma očima sledujete odlesky paprsků na mořské hladině Oresundské úžiny, kolem jemně šumí listí vzrostlých stromů. Je těžké odejít, ale vy už teď víte, že sem se jednou určitě vrátíte.
Eva Štěpánková
Studentská kolej, z které se vám zatočí hlava
Tu zajímavou stavbu na jihu Kodaně jsem obdivovala už několikrát, ale pokaždé bohužel jen zvenčí. Až letos byly jedny z několika vstupních dveří otevřené a já se konečně ocitla v zeleni uprostřed kruhové budovy.
Eva Štěpánková
VOGUE podle mého gusta?
Vy vážně nevíte, co je to Vogue? Jak jste s tím mohli existovat? Že neumíte anglicky? Aha, ale teď už neexistuje výmluva, protože přichází česká verze a vaše životy začnou mít konečně smysl.
Eva Štěpánková
Geniální nápady bývají jednoduché
Jenom zábradlí a rampy z dálky napovídají, že prázdná jáma bývalého doku v Helsingoru něco skrývá. Až teprve na samém okraji užasle pochopíte... Ten projekt byl velkou výzvou. A BIG ji přijali a zvítězili nejen v soutěži.
Eva Štěpánková
Je opravdu něco shnilého ve státě dánském?
Být či nebýt, tajemný duch zjevující se na hradbách a dánský princ Hamlet, kterého sžírá myšlenka, že jeho otec byl otráven strýcem, aby se zmocnil vlády a královny, to se většině lidí vybaví při vyslovení názvu Elsinor.
Eva Štěpánková
Benátky a ostrov, který byste neměli letos minout
Pod nohama mi praská suché jehličí, cítím jeho typickou středomořskou vůni. Je horko, ale mořský vánek je chladivý a jediný zvuk na ostrově obstarávají cikády. Přitom jsem jen nedaleko od přeplněného San Marco. Je to vůbec možné?
Eva Štěpánková
Konečně New York!
Už je to měsíc, co jsem se vrátila z New Yorku a stále přemýšlím, co na mně zanechalo největší dojem. Asi by to trvalo ještě nějakou dobu, protože je z čeho vybírat a tak se dnešek stal dnem D, kdy jednoduše začínám psát...
Eva Štěpánková
Templáři mezi izraelskými mrakodrapy
Na toulkách po Tel Avivu jsem se dostala i na místo, které bylo před dvaceti lety pouze plné nevzhledných dřevěných domků, v nichž sídlily vojenské kanceláře, kolem prach a písek. Nepřekvapil mě ovšem jen nový vzhled...
Eva Štěpánková
Návrat do země zaslíbené
Už dlouho mě lákalo se tam alespoň na pár dní vrátit a podívat se na všechno trochu jinýma očima. A koncem loňského roku se po všech stránkách zadařilo a já se ocitla těsně před Vánoci v Tel Avivu.
Eva Štěpánková
Neuvěřitelný poklad z neuvěřitelné výstavy
Před dvěma tisíci lety převážela starověká loď umělecké předměty nevyčíslitelné hodnoty. Majitel sbírky, osvobozený otrok Cif Amotan II, se ale nákladu nedočkal. Loď ztroskotala a její poklady zmizely. Až do roku 2008...
Eva Štěpánková
Benátky a jejich Bienále
Jsem zodpovědný občan, samozřejmě jsem využila právo vyjádřit se k budoucnosti země, kde žiji, ale momentálně jsou mojí volbou vzpomínky na úplně jinou, příjemnější událost.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 53
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 609x