Oscaři barevně překorektní

A přišla ta noc, kdy je doprava kolem Dolby Theatre v Hollywoodu zablokovaná, napětí by se dalo krájet, filmové hvězdy na rudém koberci předstírají, že o nic nejde a statečně riskují poškození zraku blesky desítek fotoaparátů.

Ano, patřím k těm bláznům, kteří buď včera večer nešli spát anebo si nařídili na půl třetí ráno budíka, aby mohli být u toho. Příležitost to byla celkem vzácná, protože kdo do letoška neměl kabelovku nebo nelovil stream, televizní live přenos z předávání Oscarů v ČR nemohl sledovat. Naštěstí se ČT vrátila do dávných let, kdy tohle možné bylo.

Čas ale letí a  filmový svátek, který byl vždycky konzervativnější, výsledky většinou předvídatelné a přinášel prostřednictvím moderátorů zábavnou show s lehkým vtipem, se hodně změnil. Bohužel letošní večer byl zahlcen neustálým připomínáním bojkotu některých afroamerických filmových hvězd, které protestovaly proti tomu, že nebyli na ocenění nominováni umělci černé pleti a odmítly se proto večera zúčastnit. Osobně mi styl humoru Chrise Rocka, který byl hlavním moderátorem večera, nesedne všeobecně a po dnešní noci mi dlouho bude znít v hlavě jeho křiklavý hlas a budu se málem stydět, že jsem běloška. Prostě scenáristé večera se moc nevyznamenali, ani rádoby vtipné čtené poznámky ostatních prezenterů mě nedostaly. Kam se poděl šarm a vtip dávného několikanásobného moderátora Billyho Crystala? Ještěže méně sešněrované Zlaté glóby najímají nekorektního, prostořekého, ale zároveň inteligentního Rickyho Gervaise (Kancl), který jejich ceremoniálu dodává šťávu.

Velkým potěšením pro mně bylo rozhodnutí neudělit Oscara za nejlepší film protežovanému snímku Revenant, ale akademici nečekaně podpořili film Spotlight, který jsme u nás ještě neviděli díky nezájmu distributorů. Zřejmě se očekává, že téma pedofilů v církvi a odvážné investigativní novinařiny se nás netýká... Mad Max: Fury Road bohužel nepřinesl Georgi Millerovi, který v sedmdesáti ukázal všem mladíčkům, jak se dělá akční film, cenu za režii, ale alespoň posbíral ceny, které se týkaly výtvarné a technické stránky filmu. Mrzí mě, že víc neuspěla Sázka na nejistotu (The Big Short), která přinesla tvůrcům pouze Oscara na adaptovaný scénář, protože tahle svěží hořká komedie, po jejímž zhlédnutí byste si radši uložili úspory doma pod polštář, neboť dává nahlédnout na hypoteční americkou krizi v roce, která ožebračila spoustu lidí, je perfektní. A i když můj favorit Room, adaptace románu Emy Donoghue o unesené dívce, která v zajetí porodí dítě, s kterým se snaží uniknout svému vězniteli, získala "pouze" Oscara pro Brie Larson za nejlepší ženský herecký výkon, zaplaťpánbu za to. Škoda, že neexistují Oscaři pro dětské kategorie, protože talentovaný Jacob Trembley jako její syn, byl si ho zasloužil maximálně. Samozřejmě jsem moc ráda, že očekávaně v kategorii dokumentů zvítězila Amy, která přináší pohled na to, jak hyenismus médií a okolí zničil talentovanou mladou ženu. A vzkaz režiséra vítězného animáku V hlavě (Inside Out) Peta Doctera směrem k těm, kteří jsou ještě ve školních lavicích a občas jsou smutní, naštvaní a obávají se budoucnosti, že tohle všechno mohou využít, nakreslit, napsat, natočit filmy, by se dal tesat a vysvětluje, proč je jeho film tak úspěšný. 

Život jde dál, letošní rok, doufejme, přinese další zajímavé filmy, jen se trochu obávám, v ovzduší jaké korektnosti se bude odehrávat příští show...